Vedení státem vlastněné společnosti ČEPS, která má na starosti většinu energetické soustavy v České republice, požádalo distributory elektrické energie, aby pozastavili připojování nových obnovitelných zdrojů, slunečních a větrných elektráren. Hrozí prý blackout, zhroucení systému, kvůli masivnímu připojování nových zelených výroben. Zdánlivě logický postup v případě ohrožení zásobování průmyslu a obyvatelstva elektrickou energií.
V roce 2005 byl přijat Zákon č. 180 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE), který definoval podporu výroby zelené energie. Upřesněním konkrétních podmínek podpory byl pověřen Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten každoročně stanovuje cenu, za kterou musí distributor energii od prvovýrobce vykoupit. Zavedení speciálních podmínek pro OZE bylo správné, o tom není sporu. Vstupní investice na pořízení technologií jsou extrémně vysoké, a pokud by v tržním prostředí platily stejné podmínky pro čistou i špinavou energii, ta čistá by neměla nikdy šanci konkurovat. Zákon č. 180 mimo jiné praví, že podpora fotovoltaickým systémům musí být minimálně taková, aby zajistila návratnost vložených investic. V době, kdy zákon začal platit, byla průměrná návratnost 11 let. Zákonodárce zvolil garanci 15 let. Potud je vše v pořádku.
Nikdo ale nepočítal s obvyklými fakty. Kdykoli startuje nějaká nová technologie, fotovoltaika není výjimkou, jsou vysoké náklady na její vývoj faktorem, který značně navyšuje pořizovací ceny vstupů. Vyústěním takové podpory byla i zvýšená poptávka po technologických komponentech. Se zvyšující výrobou systémů se značně snížila i cena technologie.
Na konci roku 2007 se zvýšila ekonomická návratnost z původních 11 na asi 7 let. Selský rozum napovídá další postup ERÚ. Úřad mohl upozornit zákonodárce na aktuální vývoj, iniciovat změnu zákona a snížit tak garanci doby, po kterou bude zelená energie vykupována, například na 8 let. ERÚ ale nejenže na nic neupozornil, nýbrž dokonce svou další vyhláškou na počátku roku 2008 garanci na dotování výkupní ceny prodloužil.
Politicky nebezpečné důsledky Z takto nastavené legislativy a z podivných rozhodnutí ERÚ profituje pouze ten, kdo je schopen shromáždit dostatek kapitálu. Na fotovoltaiku o výkonu 1 MWp potřebujete minimálně 90 milionů korun. Stát vás také na 5 let osvobodí od daně z příjmu a navíc výkupní cenu každoročně zvýší o 2 až 4 procenta. Krize nekrize. Během 20 let v takovém případě vyděláte kolem 245 milionů korun čistého. Dobrý byznys. A tak se řada „obyčejných“ lidí rozhodla, že vydělá také. Vydali se do bank, oběhali povolení a nyní hrozí, že novodobých „solárních“ boháčů bude víc, než se předpokládalo. Náklady na takové masové bohatnutí obyvatelstva mohou mít i politicky nebezpečné důsledky. Argumentace ČEPS, která se snaží přesvědčit už přesvědčené distributory, aby zastavili připojování dalších zdrojů do sítě, stojí ale na falešných a podle mého názoru úmyslně zavádějících informacích. ČEPS tvrdí, že připojením veškerého rezervovaného výkonu dojde ke zhroucení sítě, která není na takový nápor připravena. Současně uvádí, že OZE jsou pro síť rizikové kvůli kolísavosti dodávek elektrické energie. Do dnešního dne není ale připojena ani desetina rezervovaného výkonu a zásadní obrat nastat ani nemůže. Proces rezervace totiž totálně podlehl spekulantům, kteří si po splnění jednoduchých podmínek v minulosti zamluvili kapacitu připojení u distributora. Spekulanti měli informace již v průběhu přípravy zákona. Skoupili bezcenné pozemky, na kterých nechtěl nikdo stavět, protože ležely například vedle trafostanice. Tyto pozemky byly ale pro výstavbu fotovoltaiky ideální, a tak jejich hodnota vzrostla až stokrát. Nyní jsme tedy v situaci, kdy 90 procent rezervované kapacity, kterou ČEPS považuje za rizikovou, nikdy nikdo nepřipojí.
Další manipulací ČEPS je tvrzení, že kolísavost dodávek elektrické energie z OZE způsobí zmíněný blackout. ČEPS ale už nehovoří o povinnosti distributora uvádět do provozu alternativní zdroje, které kolísavost dodávek z OZE vyrovnávají. Abychom pochopili důvody, proč ČEPS náhle varuje, musíme ještě osvětlit, kdo platí rozdíl mezi tržní a dotovanou cenou elektrické energie. Není to ani výrobce špinavé energie, ani stát, ale odběratelé, kteří na svých fakturách za elektřinu najdou nenápadnou položku „Příspěvek na zelenou energii“. Dnes je to v průměru 300 korun na odběratele za rok. Pokud by ale došlo k dalšímu připojování nových OZE, rostly by tyto částky až dvacetkrát. Jenže odběratel je optikou politické strany hlavně volič. A ten by se mohl hodně rozzlobit. Na koho? Samozřejmě na toho, kdo mu takový účet napočítal. Potom by se ale mohl nedejbože zamyslet a začít se zlobit hlavně na ty, kdo rozesílače takových faktur všemožně podporují. Důsledky bychom jistě zaznamenali ve volbách.
***
Řada „obyčejných“ lidí se rozhodla, že vydělá také. Vydali se do bank, oběhali povolení a nyní hrozí, že novodobých „solárních“ boháčů bude víc, než se předpokládalo.
Jsme v situaci, kdy devadesát procent rezervované kapacity, kterou ČEPS považuje za rizikovou, nikdy nikdo nepřipojí
O autorovi| MARTIN ČÁSLAVKA, ředitel neziskového projektu
