Před dvaceti lety v tělocvičně TJ Spartak Dejvice na Hanspaulce zahájily svou kariéru čtyři kapely. The Stanley, Železný vrata, svůj první koncert odehráli Tata bojs a OTK. „A hádejte, který dvě kapely to všechno přežily a přesto jsou právě v nejlepších letech, v rozpuku mladí? Ano. My a Tatáči,“ psali rozverně OTK v pozvánce na společný červnový koncert s Tata bojs, který měl kulaté výročí připomenout a oslavit.
Tata bojs nenechali za celé dvě dekády nic náhodě a vloni vydali sedmou studiovou desku Kluci kde ste? coby stabilní hvězdy české hudební scény, spolehlivé na deskách i na koncertech. Kromě stovek koncertů se postarali o pár dalších desek (remixy, reedice, rarity), DVD a knížku, a za veškeré úsilí také shrábli nejednu hudební cenu všude možně.
... a ještě to neberou To působení OTK jako by fungovalo v zásadě jen na náhodě. Za dvacet let hraní vydali tři desky - sama kapela by to zřejmě snadno odbyla tím, že nebylo třeba tlačit na pilu. Asi proto pak působí jejich skladby tak přirozeně, pohodově a „nevystresovaně“. Debut Kot se například nerozpakovali otevřít dvaadvacetiminutovým (!) kusem s názvem Stolní větráky. Je to záznam série telefonátů někoho, kdo potřebuje koupit -ano, stolní větrák, ale dlouho nemá štěstí. Větu: „Roztoky. Tam to budou mít.“ střídá zklamané: „Nemají větráky a ještě to neberou.“
Na turné vyráží OTK zřídka (přičemž Stolní větráky nehrají), bude zázrak, jestli se někdy dočkají vyprodané tělocvičny nebo (beztak prázdné) sportovní haly; leč komorní atmosféra malých klubů je pro jejich muziku asi ideální. Muziku, pro kterou zatím nebyla vytvořena žádná škatulka a ty existující jsou jaksi nedostatečné. Asi nejblíže je neutrální a nicneříkající termín „alternativní rock“ - do kterého ovšem zhusta zasahuje množství jiných: folk, elektronika, jazz... Zdánlivá nekonečnost zvukových poloh je zásluha jednak originálních a přesně realizovaných nápadů, ale také bohatosti aranžmá, dotažených tam, kde i zaskřípání kytary zní jako samostatný nástroj a plnohodnotný prostředek výrazu.
Mnohem lépe a trefněji než pomocí už zajetých cestiček se skladby OTK popisují pomocí lidských vlastností. Některé jsou klidné, vyrovnané, rozvážné, jiné legračně roztržité a netrpělivé; melancholické nálady střídá hravost a veselost.
Nejnovější desku nahráli OTK (údajně za jedno odpoledne) v obsazení Jarda Mugrauer (bicí a zpěv), Honza Klempíř (klávesy, zpěv), Honza Žalud (baskytara) a Ondřej Ježek (kytara, zpěv). Ježkovo jméno může být povědomé: jako zvukař spolupracoval mj. s Jaromírem (Švejdíkem) 99&The Bombers, Janem Burianem, Tata bojs, Vypsanou fixou, Southpaw, WWW, Priessnitz a dalšími.
Krajina a lavina Okolo je po všech stránkách dotažená nahrávka. Od originálního, „děravého“ bookletu, přes texty a hudbu až k perfektnímu zvuku. O to všechno se dělí devět písní, devět mikropříběhů. Hudebně dokážou evokovat desítky nálad. Texty přidávají spoustu významů.
Hebká melancholie úvodní Kreativity koexistuje s civilní básní textu: „Chceš bejt kreativní a najednou se ti rozsvítí/ Chceš bejt kreativní a z toho slova je ti na blití...“ Obecná čeština, občas jemně přisprostlá poznámka a „ledabylá naléhavost“, se kterou Ondřej zpívá, se k rozevláté hudbě perfektně hodí.
Podobně pomalá skladba, naplněná jakýmsi nejistým smutkem, je už jen epická Něco co nejde odmítnout - jinak se OTK opírají spíš o „dřevní“ rytmiku, občas až dramatického efektu. Třeba píseň Už mě to má disponuje takřka bondovským potenciálem.
„To je ta stezka, kerou potáhnu mezi vás/ To je ta stezka, kerou můžu přijít mezi vás/ Bory šumí po skalinách, vody hučí v dolinách/ Jen se z toho nezblázni, jen se z toho nezblázni“ - v textu si Krajina vypůjčuje motiv hymny, v hudbě zase (mimo jiné) zvuk kravského zvonce. Poslední velký hit s tímto nástrojem měla Madonna, teď ho mají OTK. Vedle Krajiny patří k vděčným vrcholům desky také píseň Lavina s neopotřebovanou, nakažlivou melodií, celou krabicí zvuků a pravděpodobně nejvlezlejším textem celé nahrávky: „Někde v hloubi svýho mozku slyšíš - voskuj, voskuj!“
Dvaačtyřicet minut desky Okolo je zatím ten nejhezčí dárek, jaký publikum, z aktuálních českých alb jinak spíš posmutnělé, v letošním roce dostalo. Jednoduše něco, co nejde odmítnout.
***
HODNOCENÍ LN ***** OTK: Okolo Silver Rocket 2008
