Byl slunečný podzimní den. Já s tatínkem jsme nakládali na vůz skrojky cukrové řepy a chystali se k odjezdu domů,“ vzpomíná 67letý František Sehnal z Paršovic. „Když jsme odjížděli k domovu, zastavily při nás tři tatraplány, z nichž vystoupili nastrojení soudruzi a oznámili tatínkovi, že je zatčen: „Jste kulak a neplnič dodávek.“ Odjeli s milým tatínkem do Olomouce a u nás nastalo zděšení a strach. Maminka setřela slzy a uklidňovala nás. Rozdělili jsme si se starší sestrou práci. Ovšem za několik dní dostala maminka obsílku na šestou hodinu ranní na soud do Hranic. Tam jí prokurátorka Sýkorová sdělila, že je spoluodpovědná za neplnění dodávky, proto je na ni uvalena vazba. Překvapená maminka nám potajmu poslala dopis, ať jsme stateční, modlíme se a děláme, co nám poručí komunisté z MNV…“
Zkrátka: otec byl odsouzen ke třem letům žaláře, propadnutí majetku a ještě dostal zákaz pobytu v obci na pět let. Maminka dostala jeden a půl roku žaláře, propadnutí majetku a zákaz pobytu. Prokurátorka se odvolala a krajský soud tatínkovi zvýšil trest na 6 let a mamince na 3 roky.
Kdo tehdy nebyl na světě, tomu je třeba vysvětlit, že dodávky se zvyšovaly tak, aby byly nesplnitelné, třeba tím, že se sedlákům zabavovala mechanizace, nebo se jim půda vyměňovala za vzdálenější a horší. Knížka se jmenuje „Konec selského stavu na Olomoucku“, napsal ji Jan Přidal a vydala Společnost pro minulost venkova s podporou krajského úřadu. A je to jak neuvěřitelná zpráva o zakleté zemi pod vládou zlého čaroděje. Souvisle se nedá číst.
„Když se Antonín Maixner roku 1945 vrátil z nacistického koncentračního tábora, celá vesnice ho vítala s velikou slávou. Jednoho večera v kuchyni vyprávěl o vězení a jedenáctiletý syn, sedící na jeho klíně, mu řekl: „Tatínku, možná někteří z těch pánů, co tě tak vítali, tě zase zavřou.“ – Tak nevím, jestli autor nepřechází do beletrie, ale stalo se: nejprve jim zvýšili dodávky, vzali stroje, vypínali elektřinu; nesměli dělat domácí zabijačky, nedostali potravinové lístky. A denně k nim docházela soudružka Černá kontrolovat, jestli hospodyně dává všechno mléko do mlékárny… Ani to nemůžu dál číst: Hospodář dostal pět let vězení, manželka Julie žila ve dne v noci ve strachu, co ještě přijde. Přišlo: vystěhovat se.
Autor ani nemusel beletrizovat: bylo to tak už režírované. Jak se v Dělnickém domě v Prostějově konal proces s Františkem Haškem, vysílaný rozhlasem. A jeho dvě dcerky, 17letá Marie a 14letá Svatava, byly postaveny pod tlampač, aby je občané viděli. Nebo jak do domu rolníka Jana Roháčka přišel rozkaz, že se rodina musí vystěhovat, a on už byl ve vězení a manželka v nemocnici. Tak třináctiletý Jan zapřáhl koně, naložil, co mu napadlo, a odjel ke strýci do Smržic. Ještě že měl kam.
Jistě jsme o takových případech slýchali. Ale nevím, jestli je někdo spočítal všecky; jen komunisté by dneska mohli. Zmíněný spis uvádí na prostějovském okrese 155 kulaků, v litovelském 112, v Hranicích 107, v kojetínském 130, v přerovském 124, v olomouckém 315. Z toho si sami můžeme odvodit počet dětí, jimž byl zkažen život. Autor zaznamenává i sebevraždy.
Čítáváme o lidech, kteří měli takto zkažený život: bývají to intelektuálové, známé osobnosti. Ale nikdo nemohl vynést na světlo ty desetitisíce obyčejných životů. Tehdy se zakládala dnešní bída: úpadek morálky. A vychovávaly se kádry pro dnešní darebáctví v hospodaření i v politice.
Pondělí Neff
Úterý Vaculík
Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová
Sobota Klíma
