Sankci lze podle základního nálezu ústavních soudců z roku 2011 rodičům prominout jen v individuálních a odůvodněných případech, například když očkování prokazatelně odporuje náboženskému přesvědčení rodiny. V takové situaci by měl stát od nátlaku na odpůrce očkování upustit.
"V nyní projednávané věci nebylo z obsahu ústavní stížnosti ani ze spisového materiálu zjištěno, že by stěžovatelé takové závažné důvody pro odmítnutí očkování uvedli," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Jiřím Zemánkem.
Rodiče s očkováním nesouhlasili kvůli obavě ze zdravotních rizik. Poukazovali také na to, že v jiných demokratických zemích očkování povinné není. Podobné obecné argumenty ale podle soudců nestačí.
Povinné očkování = zásah do lidských práv?
Názory na prospěšnost očkování se liší, někteří lidé považují vakcíny za nebezpečné. Soudy se problémem zabývají opakovaně. Rodiče často namítají, že očkovací povinnost zasahuje do základních lidských práv, a proto by měla být upravena zákonem, a nikoli jen vyhláškou. Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje jen obecnou povinnost podrobit se pravidelnému očkování. Vyhláška pak upravuje členění a druhy očkování. Podle staršího verdiktu rozšířeného senátu NSS je toto řešení přípustné i praktické - umožňuje reagovat na výskyt infekčních onemocnění i postup vědeckého poznání.
V další kauze NSS uvedl, že povinné očkování, stejně jako velká část lékařských zákroků, může za jistých okolností vést ke způsobení závažné újmy. Toto riziko však samo o sobě nemůže být dostatečným důvodem pro neprovedení očkování, které pomáhá chránit nejen jednotlivce, ale celou společnost.
Pro děti v Česku je povinné očkování hexavakcínou, která pokrývá záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B a onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu B. Další povinná vakcína chrání před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi. Výjimku z povinnosti mají děti s prokázanou imunitou proti dané infekci nebo se stavem, který brání podání očkovací látky.
