Nemohli jsme nic dělat, tvrdí odpovědný úředník o nejhorším dětském domově

Lidovky.cz: Na závažná pochybení a porušování práv dětí v liběchovském ústavu upozorňovala školní inspekce i veřejný ochránce práv opakovaně. K jakým krokům přistoupilo ministerstvo coby zřizovatel Dětského domova v Liběchově?

Kdo je Jakub Stárek Jakub Stárek ve svých jednadvaceti letech začal pracovat na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Z odborného referenta se po čtyřech letech vypracoval na ředitele odboru. V roce 2011, během ministrování Josefa Dobeše (VV) se stal vrchním ředitelem ministerstva.  Od roku 2006 je zastupitelem Městské části Prahy 6. Letos kandidoval do europarlamentu za ODS. Neúspěšně.

K sankcím určitě došlo. Ministerstvo školství na základě upozornění od ombudsmana i školní inspekce vždy hledá cestu, jak situaci co nejdříve napravit. Pokud jde například o sprchy (děti v liběchovském domově neměly soukromí při sprchování, chyběla zástěna; pozn. redakce), tam se udělala stavební úprava. Hledají se finanční prostředky, realizátor, takže se vše nějakou dobu procesuje. Máme asi 60 zařízení institucionální výchovy a zhruba 75 % z nich je v pořádku. Ve zbytku chybí například uzamykatelné skříňky přímo na pokoji. Tyto standardy se postupně mění a nedostatky se odstraňují.

Lidovky.cz: Jak na výtky reagovala ředitelka v Liběchově Šárka Sochůrková?

Reakce u paní ředitelky v Liběchově byla sice pomalejší, ale postupně se tyto problémy odstraňovaly. Když jí doběhlo funkční období, po poradě s nadřízeným jsem se na začátku tohoto roku rozhodl, že vzhledem k pochybnostem, které v Liběchově byly, vypíšeme nový konkurz.

Lidovky.cz: To se ale bavíme o současnosti. Funkční období skončilo ředitelce Sochůrkové 31. července 2014. Problémy se přece táhnou minimálně od roku 2011.

Už si nejsem jist, působím nyní jinde. Rozhodnutí, že v Liběchově dojde k vypsání nového výběrového řízení, padlo na začátku tohoto roku. Ministerstvo školství proto vypsalo konkurz, kam se může přihlásit i paní Sochůrková.

Lidovky.cz: Tak tedy ještě jednou: první problémy se v Liběchově objevily už v roce 2011. Proč ministerstvo nic neudělalo?

Pokud máme hlášeny problémy od ombudsmana, který se na nás v tomto případě obrátil dvakrát nebo třikrát, rozhodl jsem se, že je potřeba, aby mi paní ředitelka představila novou koncepci - to, co chce dále dělat. Proto jsem vzal celý mechanismus silněji do rukou. Aby výkon paní ředitelky, pokud se chce znova ucházet o funkci ve výběrovém řízení, posoudila širší skupina.

Lidovky.cz: Paní Sochůrková se do nového výběrového řízení přihlásila. Přihlédne někdo k pochybením, na která za jejího ředitelování inspekce ukázala?

V řadě komisí jsem seděl, proto vím, že komise vždy zvažuje všechny skutečnosti, které jsou důležité pro výkon činnosti ředitele. A jedna z těch skutečností je i to, že v zařízení už nějakou dobu pracovala a jakou práci tam odvedla.

Lidovky.cz: Ano, pracovala tam. Například za jejího ředitelování mohly děti podle ombudsmana trávit venku jen 45 minut denně.

Je spousta zařízení, kam chodí různé děti, některé mají silnější režim. Chovanci mají za sebou někdy i ve 14 letech napadení či krádeže. A tomu se vychovatelé i režimy přizpůsobují. Můj dlouhodobý názor na tuto problematiku každopádně je, že je potřeba nepracovat s represí, ale s pochopením, aby děti ve společnosti našly své místo.

Lidovky.cz: Na ministerstvu jste měl ale na starosti odbor Institucionální výchovy. Opatření v Liběchově se vám tehdy zdála dostatečná?

Zákon o ústavní výchově hovoří o výchovných opatření. Každé zařízení si vymyslí jakýsi vlastní školní řád. Zavádí si vlastní pravidla. V některých zařízeních získávají například pozitivní a negativní body. Každé zařízení si stanoví svůj vlastní režim. Já nedokážu posoudit, zdali opatření v Liběchově bylo dobře nebo špatně, protože těch zařízení jsme měli šedesát.

Lidovky.cz: Policie šetřila v Liběchově i údajné pohlavní zneužívání. Případ byl odložen s tím, že policie nic nezjistila, ale opět jsme u toho: na tzv. „nestandardní vztahy jednoho pracovníka s nezletilými chlapci“ upozorňoval ombudsman dvakrát po sobě.

Nařčení z pohlavního zneužívání jsme nechali na policii. Pokud to odložila, měla k tomu důvod. Ministerstvu nepřináleží danou situaci soudit. Nakonec jsme se rozhodli vypsat nový konkurz, aby se práce ředitelky zhodnotila.

Lidovky.cz: Proč se ale ani tehdy nic nedělo? Proč jste podezřelého zaměstnance preventivně neodvolali?

Personální opatření jsou čistě v rozhodnutí ředitelky, ta plně vykonává funkci zaměstnavatele. Kdyby se ministerstvo školství rozhodlo a paní ředitelce přikázalo, aby daného zaměstnance odvolala, tak nemá žádný nástroj, kterým by k tomu paní Sochůrkovou donutilo. Ministerstvo nemá kompetenci, aby řeklo: Tohoto pracovníka odvolejte. Já jsem v Liběchově byl a všechno jsem viděl, proto jsem po paní ředitelce chtěl časový harmonogram, jak situaci napraví.

Lidovky.cz: Ministerstvo školství nemá žádnou možnost, jak přimět ředitelku či ředitele daného zařízení k nápravě? Na co zde tedy inspekce provádí šetření?

Ministerstvo může podle školského zákona ředitele odvolat z důvodu závažného pochybení.

Lidovky.cz: A to jste u vedení dětského domova v Liběchově neshledali?

Pokud byl závažně porušen právní předpis, tak ministerstvo daného pracovníka vždy odvolalo. Cítili jsme to jako povinnost. Ale pokud tam bylo nařčení z pohlavního zneužívání - ta informace pocházela od zaměstnankyně - a orgány činné v trestním řízení tuto věc odložily, nenaplnilo to podstatu odvolání na základě závažného porušení právních předpisů.

Lidovky.cz: Každopádně o špatné situaci v liběchovském ústavu svědčila i zfalšovaná rezignace, kterou někdo v září minulého roku odeslal na ministerstvo. To pro vás také nebyl signál, že se tam děje něco vážného?

Ano, na to jsme přišli. Svědčilo to o tom, že tam jsou v nepořádku personální vztahy a že mezi sebou zaměstnanci významně bojují. Vzhledem k malému počtu personálu i dětí v domově je velmi těžké rozhodnout, kdo má, nebo nemá pravdu. Většinou je to nesoulad v kolektivu, za což podstatnou měrou odpovídá ředitel. Nejde to jednoduše vyřešit. Paní ředitelku jsme kontaktovali s tím, ať si udělá pořádek ve spisech, protože někdo měl přístup do její dokumentace (zfalšovaná rezignace přišla na okopírovaném hlavičkovém papíru Dětského domova v Liběchově; pozn. redakce).

Lidovky.cz: Ale dopis obsahoval chyby gramatické i formální, jako například chybně uvedený datum nástupu ředitelky Sochůrkové do funkce. Nemluvě o tom, že se jednalo o kopii dokumentu.

Pro nás bylo důležité, že naplňoval znaky toho, že paní ředitelka rezignuje. V rámci toho jsme ji oslovili a na chybu jsme hned přišli. Nic zásadního jsme nezpůsobili. Dozvěděli jsme se to včas.

Lidovky.cz: Zjištění ombudsmana i školní inspekce a nakonec zfalšovaná rezignace. Co víc mělo svědčit o tom, že situace v Liběchově není v pořádku, abyste zakročili?

Věděli jsme, že tam není moc dětí, že tam jsou rozpory v pedagogickém sboru a že tam je ředitelka, která se snaží něco prosazovat, ale těžko se jí to daří, protože tam jsou odpory. Ale také jsme věděli, že za čtvrt roku přijde doba, kdy se budeme rozhodovat o tom, jak se školou dále naložíme. Proto jsme se rozhodli vyhlásit konkurz. Rozhodnout od stolu a vyhodnotit situaci, když to nedokázala ani policie, to nelze. K ničemu lepšímu jsme dospět nemohli. Špatné personální vztahy má mít ošetřen ředitel, který na to má také nástroje.

Reportáž z Dětského domova v Liběchově

Lidovky.cz: Obecně – kdybyste měl zhodnotit, jak si liběchovský ústav stojí v porovnání s ostatními?

Nemůžu to hodnotit, už nejsem zaměstnanec ministerstva. Ale nabídnu způsob, jak se lze na celou věc dívat: zařízení ústavní výchovy mají vždy o kousek vyšší kapacitu, než kolik tam ve skutečnosti žije dětí. Umisťují je tam diagnostické ústavy ve spolupráci se soudy, oni tedy svým způsobem hodnotí kvalitu zařízení. Pokud máte velmi málo naplněné zařízení, jako je například Liběchov, tak to samo o sobě mluví o tom, že je tam špatná pověst či nízká kvalita poskytovaných služeb. Pak jsou zařízení, která pukají ve švech, protože se ví, že tam jsou skvělí vychovatelé. Soudy a diagnostické ústavy se snaží dětem maximálně pomoct a umístit je do dobrého zařízení. A proto je posílají jinam než do Liběchova.

Lidovky.cz: Opět jste přiznal, že o špatné situaci jste věděli. Co tedy ministerstvo dělá, když sám tvrdíte, že jsou ústavy, kam se soudy i ústavy bojí děti posílat?

Ministerstvo koná, to se děje. Formou konkurzu i tím, že chodí na kontroly, jedná s diagnostickým ústavem, který je těmto zařízením nadřazený, jedná o problémech a možných nápravách, intervenuje u starosty. Velká část je ale o osobnosti ředitele a o tom, co dokáže. Proto znova opakuji, je dobré, že se v Liběchově koná konkurz. Na paní ředitelku je tlak, může si znovu připomenout, proč tam je, zamyslet se a přijít s novou koncepcí. Může to být oživení. Nebo přijde někdo nový.