Nedostali jste své dítě do primy? Nelitujte

Možnost hlásit se už v prvním kole přijímacího řízení na tři střední školy, která u nás existuje teprve od loňska, přináší jednu relativně novou zkušenost. Jedenáctiletý Jakub se hlásil do primy na třech pražských gymnáziích, z nichž každé bralo šedesát dětí. Na prvním gymnáziu, kam se hlásilo přes 250 žáků, se umístil mezi prvními šedesáti a byl přijat. Na dalším skončil na 72. místě z 220 uchazečů a přijat přirozeně nebyl. Neuspěl ani na třetím gymnáziu. Z 328 přihlášených se umístil dokonce až na 175. místě.

Řečeno jinak, jednou skončil mezi nadprůměrnými, podruhé zůstal za touto skupinou, která při přijímacích zkouškách uspěla, ještě jakžtakž na dohled, a jednou se umístil až v polovině "pelotonu". Podobnou zkušenost udělala i stejně stará Magdalena, která zkusila dvě pražská gymnázia. Na prvním skončila na 44. místě, na druhém až na stodvacátém.

Jak si takové rozdíly umístění u stejného jedince vysvětlit? Pokud by si někdo myslel, že mohla hrát roli obyčejná nervozita, mýlil by se. Kdyby tomu tak bylo, Jakub by nejspíš neuspěl u testů, které dělal jako první. To se ale nestalo. Naopak.
Záleží tedy na způsobu testování? A existuje nějaký spolehlivý a jiný, méně spolehlivý?

"Postupy, které se obvykle používají, jsou legitimní. Patří mezi ně známky, vědomostní testy, testy všeobecných studijních předpokladů, někde i testy tvořivosti," říká dětský psycholog Václav Mertin. Spolehlivá bývá podle něj i jejich celková orientační predikace neboli schopnost předpovědět úspěšnost testovaného při studiu.

"Nicméně pravděpodobnost chyby není malá. Jsou děti, které se nejeví nijak dobře, a přitom studují přijatelně, naproti tomu některé děti vyjdou ve všech ukazatelích velmi dobře, a jejich studium nestojí za nic. Neexistují žádné nástroje, které by dokázaly předpovědět studijní výsledky absolutně přesně," míní Mertin.
Proč ale ukazuje každý test něco trochu jiného? Jakub i Magdalena měli jednu věc společnou: Oba byli úspěšní tam, kde škola použila jako "síto" Scio testy.