Vedení lidovců neřeší, jak dát příležitost novým členům, ale musí vyzývat staré k odchodu
Není to důstojný konec, jaký by si druhdy úctyhodná KDU-ČSL zasloužila. Anebo si ho možná zaslouží. Rozhodně je to však historicky nespravedlivé vůči jejím věrným a statečným členům. Těm, kteří pro své členství v sice formálně kolaborující, přesto fakticky katolické organizaci přinášeli za komunistického režimu oběti nejprve na vlastní svobodě, posléze na kariérách vlastních i svých dětí. Co je ale v dějinách spravedlivé? I v politice se dá prohrát se ctí. Jen KDU-ČSL se to už asi nepodaří. Jistě, zázraky se stávají. A třeba se svého vzkříšení dočká i více než devadesátiletá strana. Poslední šance přichází se senátními volbami - nicméně i v případě úspěchu se jí snadno může stát, že pouze prodlouží stadium vlastní klinické smrti, jako se to stalo ODA či Unii svobody.
Ve stavu kómatu se nenachází až od květnových voleb, ale již někdy od druhé poloviny loňského roku. Tehdy začala vymýšlet zvláštní koalice s Janou Hybáškovou, její předseda začal přelétávat z kraje do kraje, v parlamentu tu podpořila šrotovné, tu horovala pro Janotovy úspory.
Korunu všemu nasadila, když se rozhodla uspořádat volební sjezd necelé tři týdny před volbami. Sjezd má být buď co nejdřív po prohraných volbách, jako to udělala ODS, nebo až za nějakou dobu, až odezní emoce, jako se k tomu, ač také ne příliš šťastně, chystá ČSSD. Zpytovat svědomí a prát špinavé prádlo několik dní před sice druhořadými, přesto důležitými volbami může jen politický sebevrah. Výjimkou může být pouze předem domluvená show, při níž je nastolena na předsednický stolec předem známá tvář - jako to udělali sociální demokraté s Jiřím Paroubkem před volbami 2006.
V KDU-ČSL ale evidentně žádný Paroubek není. Dokonce ani žádný Sobotka s Haškem a Rathem, kteří by se o moc přetahovali. A tak vlastně strana dělá jediný možný krok, a totiž že přemýšlí o odložení sjezdu na dobu po volbách. Třeba v nich zazáří nový Lux. Anebo už bude jasné, že není co zachraňovat. Příznačné pro závěrečnou etapu jejího života by pak bylo, kdyby za dva roky zhášel světla a v senátním klubu za dva roky zavíral dveře její poslední parlamentní představitel Jiří Čunek.
Stará, tisíckrát připomenutá zásada říká, že lídr se nevolí - že ten buď je, nebo není. A v KDU-ČSL evidentně není, jinak by se stranické moci, která se už ani neválí na ulici, ale je přímo vnucována kolemjdoucím, někdo chopil. Kdo zabouchne víko?
Kolikrát už strana deklarovala, jako ve svých olomouckých artikulech, že musí dát příležitost novým lidem. Kterým? Těch pár, co zbylo, se není schopno vzájemně shodnout ani na minimální podobě stranické politiky. Jedni jsou sociální konzervativci, jiní liberálové a ještě jiní naivně zapálení katolíci toužící zachránit svět.
Snad je to jen shoda okolností, že předsednictvo neřeší v posledních týdnech, jak dát příležitost novým mladým, ale musí vyzývat staré k odchodu ze strany. Bývalého předsedu Cyrila Svobodu pro neukončený soudní spor s charitou. Dlouholetého ministerského náměstka Jaroslava Kopřivu kvůli podezření z velké korupce spojené se zbrojní zakázkou. Bývalého místopředsedu a ministra Libora Ambrozka sice ne k odchodu ze strany, ale k rezignaci na post náměstka hejtmana, na který ani nestihl nastoupit.
Kdo si dnes vzpomene, jak byl do té doby (a od té doby) víceméně neznámý Kopřiva před deseti lety slavnostně instalován do pozice lídra čtyřkoalice, která měla zatočit se všemi zlořády tehdejší české politiky? Je možné, že by týž člověk byl příčinou posledního závanu, který nad stranou zabouchne víko?
Snad se to skutečně jen tak nešťastně sešlo, každopádně není Ambrozek jako Svoboda či Kopřiva. Případ někdejšího ministra životního prostředí je stále ještě nejasný. Ať už se ale vyvine, jak chce, jeho začátek byl morální kýč. Je snadné pohoršovat se nad tím, že poslanec neprojezdí náhrady na benzin do prázdné nádrže. Neměl by ale šetrný přístup k náhradám, které faktickými náhradami ve skutečnosti nejsou, sloužit spíše ke cti? Nebylo by horší, kdyby Ambrozek či před ním sociálnědemokratický Sobotka rozházeli náhrady za pohoštění s kamarády voliči v nočních podnicích?
Proč tolik starostí o již fakticky neparlamentní stranu, která si ještě užije pár minut slávy na jižní Moravě se svými novými radními, podporujícími hejtmana-poslance Haška? Je a bude jí škoda. V české společnosti žije sice nevelký, přesto nezanedbatelný podíl těch, kteří se rozhodně domnívají, že lidský život si zasluhuje ochranu od početí do přirozené smrti. Že odchylky v sexuální orientaci nejsou normou hodnou vyzdvihování. Že rodiny mají být spíš větší než menší. Že v soukromém i veřejném životě mají být uznávána Boží přikázání, byť by nebyla nařízena zákonem. Tyto voliče ve svých světlejších dobách KDU-ČSL reprezentovala. Osiřeli.
Proč tolik starostí o již fakticky neparlamentní stranu, která si ještě užije pár minut slávy na jižní Moravě se svými novými radními, podporujícími hejtmana Haška? Je a bude jí škoda.
O autorovi| STANISLAV BALÍK, Autor je vedoucí katedry politologie FSS MU politolog, e-mail: balik@fss.muni.cz
