Nejasnosti kolem RAF stále zůstávají

BERLÍN Je tomu deset let, co Frakce Rudé armády ohlásila ukončení své činnosti. Konec to byl spíše formální. Svůj poslední, nekrvavý, atentát totiž spáchala v roce 1993, svou poslední oběť zavraždila dva roky předtím. Od té doby o sobě nedávala vědět žádnými násilnými akcemi. A v řadách RAF probíhaly intenzivní diskuse o tom, že by bylo dobré ohlásit oficiální konec.

Západoněmečtí levicoví teroristé za sebou během bezmála třiceti let své činnosti zanechali několik desítek mrtvých. Ne všechny jejich vraždy jsou však úplně vyjasněny.

Dodnes se například přesně neví, kdo z RAF vypálil smrtelný výstřel, který v říjnu 1977 zabil uneseného a 44 dní vězněného šéfa Svazu zaměstnavatelů Hannse Martina Schleyera. Sami bývalí teroristé o tom zarytě mlčí. A ti, kteří jsou ochotni mluvit, jako například dříve na drogách závislý Peter-Jürgen Boock, nepředstavují zrovna spolehlivé prameny. Stejně tak zůstává zahaleno tajemstvím, kdo z RAF zastřelil v dubnu 1977 spolkového generálního prokurátora Siegfrieda Bubacka.

Nejasnosti však panují i kolem toho, co se v té době dělo v nejvyšších politických kruzích. Poté, co byl 5. září 1977 unesen Schleyer a teroristé se snažili německý stát vydírat, zasedali v Bonnu nejvyšší představitelé státu, politických stran a parlamentu. Jak připomíná týdeník Der Spiegel, dodnes nebyly zpřístupněny záznamy z těchto zasedání. Z poznámek, které si během jednání dělali někteří účastníci, podle Spiegelu vyplývá, že politici tehdy uvažovali o opatřeních, která byla v rozporu s ústavou. V případě, že by teroristé nevydali Schleyera, chtěli němečtí představitelé údajně zavést trest smrti, nechat střílet vězněné teroristy a přijmout další represálie vůči zadržovaným členům RAF. Nic z toho ale neprošlo.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.