Vroce 1975 obhájil Andrej Stankovič diplomovou práci Význam Josefa Floriana pro vývoj krásné knihy. Její monografickou část Okradli chudého později rozšířil ve strojopisné podobě Edice Expedice (1983), téhož roku vyšla v exilovém nakladatelství Opus Bonum a před deseti lety ji vydala olomoucká Votobia. Přestože od té doby přibyla ve florianovském bádání řada cenných položek, zůstává Stankovičova studie svou komplexností základním kamenem. Prezentuje Florianovo úsilí v souvislostech, z nichž teprve zřetelně vystupuje jeho význam pro nakladatelskou kulturu, ale i pro zachování kontinuity české slovesnosti. Na monografii je obdivuhodná především schopnost udržet si kritický nadhled. Uvážíme-li staroříšskou mytologii, sugestivnost Florianovy osobnosti (1873-1941) a čas, který si vyžádalo ohledání jeho monumentálního odkazu, je s podivem, jak se Stankovič dokázal vyvarovat budování kultu osobnosti. Florianovy invenční ediční počiny eviduje se stejnou věcností jako jeho prorocké úlety, obchodní debakly a osobnostní indispozice, které činnost vydavatelství často nenapravitelně poškodily. Nelíčí ho jako jedince izolovaného vlastní genialitou a zásadami od zbytku světa, ale jako osobnost iniciátorskou, tudíž pochopitelnou jen v síti okolností a vztahů, v nichž se jeho dílo uskutečňovalo.
Stankovič si stanovil za cíl zprostředkovat Florianovu vizi kvalitní knihy, a tomuto úkolu dostál díky schopnosti potlačit v pravou chvíli roli hlavního aktéra: strategicky nechává promluvit ty, bez nichž by tato vize byla neuskutečnitelná (prostřednictvím korespondence, vzpomínek a jiných dochovaných pramenů). Ale ani jim nedává větší prostor, než je nutné: fakt, že většina spolupracovníků a přátel Dobrého Díla, editorů, grafiků, překladatelů, spisovatelů, tiskařů, patří ke zlatému fondu moderní české kultury, pomíjí. Těžko říct, zda jako věc samozřejmou, nebo podružnou. Prostě do důsledku uplatňuje Florianův ideál středověké anonymity: nejde o lidi, ale o knihy. Těm skutečně věnuje maximální pozornost: „Rovněž úprava dalšího svazku Dobrého Díla, Života Přesvaté Panny Marie, měla všechny kvality Schwetzova pojetí. Navíc byl dojem autentičnosti výzdoby podpořen převzetím jednadvaceti vinět z inkunábulí. Tříbarevné iniciály pro tuto knihu byly jednak vybrány ze starých rytin, jednak je v harmonii s nimi nakreslili František Bílek a Josef Váchal.“
Zmíněné akcenty Stankovičova portrétu staroříšského vydavatele potvrzují, že dosavadní samostatná vydání studie Okradli chudého byla jen torzem. Teprve knihou Josef Florian a Stará Říše dostáváme kompletní zprávu, bez níž lze těžko přemýšlet o české literatuře, natož o ní bádat.
VYŠLO ČESKY Josef Florian a Stará Říše
Andrej Stankovič Edice Lucie Bartoňová. Vydala Triáda, Praha 2008. 1140 stran.
