Nebyl to hezký zážitek, být svědkem obchodního jednání dvou sedláků, rakouského a českého. Zpočátku šlo o prodej mléka nebo sena, nic zajímavého. Ale na závěr schůzky, která se konala po lyžování v penzionu nedaleko Villachu, se Rakušan začal tetelit. Bylo vidět, že to hlavní teprve přijde. Po kouskách z něj začalo lézt, že by si chtěl od českého druha pronajmout pole. Že prý pást ovce a tak vůbec. Čech váhal. Nakonec šel Franz se vším ven – chtěl by postavit sluneční elektrárnu. Kapitál má, chybí mu jen pole. Naděláme balík, vtahoval kolegu do hry. V očích mu poprvé za půl druhé hodiny živě blýskalo. Je to prý tutovka, udělalo to už několik jeho známých. Český pěstitel krav odolal, tenhle projekt neklapl.
Mnoho podobných ale ano. Většinu solárních panelů v Česku vlastní cizinci. Jejich investiční instinkt může Čech chápat, ale sdílet těžko. Vždyť jen letos dáme každý na dotaci elektřiny ze slunce skoro dva tisíce korun. Tolik by stála třeba noc v rakouském penzionu s polopenzí a skipasem. I když, do Rakouska letos ne.
