Chápu, že bych měl coby uvědomělý občan přemítat o poplatcích u lékaře nebo o zachování stravenek, ale já od pondělního podvečera spíš přemýšlím o chování diváků při derby a o úletu, který v něm provedl slávistický záložník David Kalivoda. Takový příběh nevymyslí deset hollywoodských scenáristů. Pro nezasvěcené. Pobyl na trávníku devatenáct minut, během nichž dostal žlutou kartu za protesty u rozhodčího kvůli neuznanému rohovému kopu, dal pohotový gól, sundal si v euforii dres a nechal se za to po druhé kartě vyloučit.
Přitom nejde o žádného nezralého nazdárka. V pětadvaceti letech je Kalivoda šikula, který se specializuje na důležité branky, jako když předloni dvěma góly z penalt vyhrál zápas s Teplicemi, loni na jaře přišel na hřiště, za čtvrthodinku otočil k vítězství dvěma trefami utkání se Zlínem a chladnokrevně proměnil penaltu na hřišti Ajaxu, která Slavii pomohla poprvé v historii do Ligy mistrů. Nechci ho vůbec omlouvat, jen se snažím pochopit, jaký je to pro zarytého slávistu pocit vsítit branku právě Spartě. Zlíbali byste pak nepochybně celý svět včetně ohavné baby domovnice. Být koučem Karlem Jarolímem, spokojil bych se s trestem, který na internetu navrhl jeden příznivec stylem Gaba Zelenaye: „Na mieste trenéra by som mu vzrubil takú pokutu, že mu ani na vianočné darčeky nezostane.“ Vždyť Vítězslav Hálek napsal: „Neb láska umí odpustit a nezná proklínání.“ Tentýž básník měl pravdu, že přilétlo jaro z daleka a všude tolik touhy. Netušil ovšem, že u spodiny, která se hlubokým omylem považuje za fanoušky, ona touha spočívá v preventivním zlískání se a v demolování sedaček v ochozech. Však také Strahov se vší nezábavnou pyrotechnikou připomínal víc Václavské náměstí na Silvestra. Policie sice věděla, že se něco takového chystá, ale stejně nezabránila půlmilionové škodě a dvacítce zraněných. Rozhodčí Pavel Franěk měl derby při první vlně vandalismu ihned ukončit. Pakliže řekl, že by to udělal, jen kdyby šlo o zdraví diváků na tribunách, obávám se, že v lize působí unikátní sudí slepec. Nestačilo mu ani, že za jeho zády jakýsi dement dokonce vběhl na hrací plochu?
Pokud sparťanští mudrci cestou rozmlátili tramvaj a bujaře řvali „Anglie!“, nevědí, která bije. Na londýnském Arsenalu jsem viděl českého vyčuránka, který si chtěl přes zákaz kouření „jenom“ zapálit. Po prvním šluku ho rázný pořadatel vyvedl navždy ven. Jak to, že tam umějí s individui rázně zamést a u nás lze dovnitř propašovat málem bednu semtexu? Vedení fotbalového svazu vydalo prohlášení, jak je hluboce pobouřeno, ale na otázku, co dělá pro bezpečnost na stadionech, lze odpovědět jedním slovem o třech písmenech. Nebo o pěti. Proč dávno nezavedlo kamerový systém, identifikující chuligány? Že by stál 60 milionů? A na megalomanský nápad místopředsedy Košťála s Národním stadionem na Letné tři miliardy jsou? Co dělá vláda a legislativci? Leda aprílový zákon o policii. Vida, kde jsem skončil, a to jsem chtěl psát pouze o jednom pokaženém derby a nešťastném záložníkovi…
***
Jen se snažím pochopit, jaký je to pro zarytého slávistu pocit vsítit branku právě Spartě. Zlíbali byste pak nepochybně celý svět včetně ohavné baby domovnice.
