Jednašedesátiletý Keith Lewis Morgan měl zaděláno na kariéru anglického vojenského „speciála“ na plný úvazek. Jakožto člen 23. speciálního regimentu vzdušných sil, který tvoří intenzivně trénující zálohy, mohl přejít k plnohodnotným vojákům z povolání. Byl trénovaný pro různé metody výslechu a také jako odstřelovač. Jeho cestu k vysněnému povolání ale ukončil jeden nepovedený seskok, při kterém si v roce 1992 zlomil krk. Ze zranění se sice zotavil, uzavřelo mu ale cestu do britských speciálních sil. A tak se začal věnovat vášni, kterou měl už od mládí – bojovým sportům.
Keith Lewis Morgan.
„Ještě na základní škole jsem byl dost šikanovaný,“ říká Keith v poklidné pražské kavárně. Jeho otec, bývalý voják, vyřešil nešťastnou situaci svého syna rafinovaně. Naučil ho několik postupů z ju-jitsu, které se během své služby naučil. „Když se do mě ve škole kluci zase pustili, zlomil jsem jednomu z nich nos. Šikana přestala,“ vypráví poklidně bezpečnostní instruktor. K bojovému umění ju-jitsu přilnul natolik, že nyní vede vlastní „dodžo“ - klub, kde japonský bojový styl vyučuje. Sám ale označení „bojový“ nemá příliš v lásce. „Nejlepší boj je ten, který nebudu bojovat,“ vysvětluje svou koncepci čilý šedesátník.
Do Prahy přijel Keith na pozvání pražského klubu bojových umění Tiger Team, aby během dvou víkendových dní na svých seminářích nastínil, jak přistupovat k vlastní bezpečnosti a jak se pokud možno vyhnout jakémukoliv konfliktu. Spousta lidí se podle Keitha chce učit bojová umění, aby měla schopnost někomu ublížit. Takové lidi prý ale odmítá. „Většina lidí by ráda věděla, jak někomu zlomit ruku, když ji na vás položí nebo vás chytne za tu vaší,“ zněla jedna z prvních vět jeho semináře. „Zapomínají ale často na první přirozenou možnost a totiž říct: ‚Dejte tu ruku dolu prosím, je to nepříjemné‘,“ překvapuje bezpečnostní expert účastníky semináře.
Ženu na Havlíčkobrodsku zavraždil bývalý člen vedení Českých drah. Ve firmě dohlížel na bezpečnost |
Komunikaci pokládá v krizových situacích za klíčovou, své přesvědčovací schopnosti si měl prý možnost ozkoušet, když prodával ojetá auta. Dvanáct let také pracoval jako vyhazovač u dveří nočního klubu. Dnes už jezdí učit bezpečnost na jedny z největších světových akcí – podílel se na některých protiteroristických opatřeních na londýnských olympijských hrách či na hrách Commonwealthu. Pečlivý pozorovatel si ostatně Keithových zkušeností po nějaké době všimne – ve veřejné přístupných prostorech sedí vždy zády ke zdi a tak, aby viděl na vchod. Když vychází ven, rychlým tikem očí zkontroluje obě strany za dveřmi. „Je to zvyk, už si ani neuvědomuji, že to dělám,“ usmívá se rodák z jižní Anglie.
Pořád ve střehu. Analyzujte, radí expert
Ať už se nacházíte kdekoliv, kde by mohlo hrozit potenciální nebezpečí, měli byste si být podle zkušeného bezpečnostního instruktora vědomi čtyř proměnných, které lze shrnout do české zkratky LOMS – lidé, objekty, místo, situace. „Berte v potaz, zda se nacházíte v davu, zda hrají roli v chování okolních lidí alkohol či drogy, a jaké objekty jsou k dispozici jako případné improvizované zbraně,“ radí energicky svých posluchačům. Zaměřit bychom se měli také na případné únikové cesty, u kterých se mohou hromadit lidé. Opačná situace je naopak, pokud se nacházíme na odlehlém místě.
VIDEO: Obrovská potyčka v MLB. Do rvačky mezi Cincinnati a Pittsburghem se zapojily celé týmy |
Ví, o čem mluví. Sám se ocitl několikrát před soudem, protože zpacifikoval agresivního člověka. Díky své profesionalitě ale vždy odcházel od soudu bez trestu. Většině takových situací se ale prý dá vyhnout. „Neexistuje nic jako náhodná agrese. Pokud vám přijde náhodná, něco jste přehlédli,“ přesvědčuje účastníky kurzu Keith, podle kterého je každý incident výsledkem řetězce akcí.
Potenciálně vypjaté situace se podle něj vyskytují v životě člověka na denní bázi. Takovými mohou být třeba dlouho stojící a pomalé fronty, akce vyžadující prohledání návštěvníka, pomalá obsluha v restauracích a barech a další. „Faktory jako špatné osvětlení nebo ohlušující muzika mohou konfliktu napomoci. Těžko se jedná s někým, komu musíte něco křičet do ucha, aby vás slyšel,“ popisuje současný obyvatel Walesu.
Chemický koktejl v akci
Lidské tělo je podle Keitha na konflikt dobře připravené, bohužel to platí také u agresorů samotných. Endorfiny, adrenalin, dopaminy, noradrenalin, kortizol. To vše uvolňuje náš organismus, pokud očekává fyzickou konfrontaci. V praxi to znamená zvýšený krevní tlak, větší sílu i vyšší práh bolesti. Zároveň to ale omezuje naši schopnost s klidnou hlavou analyzovat okolí. Přichází tunelové vidění.
VIDEO: Sudí v nižší německé lize inkasoval pěstí. Upadl do bezvědomí, transportoval ho vrtulník |
„Lidé chystající se k útoku, typicky třeba v hospodě, postupně ztrácejí schopnost artikulovat. Od vět přecházejí ke slovům, a poté už jen ke zvukům. Ramena se uvolní a hlava jde dopředu,“ připomíná Keith situaci tak známou z hospod a barů v pozdních večerních hodinách.
Uklidnit či přivést k rozumu člověka na hraně pádu do zuřivosti není snadné, při správném postupu se to ale může povést. „V takové situaci máte v ruce jedinou zbraň, kterou můžete ovlivnit. Tou je vaše chováním,“ upozorňuje anglický instruktor. To by mělo být klidné a sebevědomé, mělo by ale také ukazovat jistou míru sympatie. S lidmi skutečně překypující zlostí je nejlépe komunikovat v jednoduchých větách, které můžete klidně opakovat. Používat jméno osloveného je také dobrá taktika, jak upoutat jeho pozornost. Pokud s vámi totiž dotyčný začne komunikovat, máte z půlky vyhráno.
Zatímco agresivní člověk se bude vykazovat zesinalou kůží, zvýšeným hlasem a velmi expresivním vyjadřováním, vy můžete svými neverbálními projevy eskalaci mírnit. Otevřené dlaně, klidný hlas, běžný oční kontakt a komfortní vzdálenost jsou jedny z důležitých detailů. I přes to, že celý seminář se bezprostředně týká násilí, jeho hlavním cílem je se fyzickému střetu za všech okolností vyhnout. „Cílem mých metod není jen reakce na probíhající nebezpečí, ale naopak preventivní vytvoření bezpečí,“ uzavřel svůj seminář Keith Morgan.
