Konzervativní sloupkař v liberálních New York Times David Brooks udílí vždy na konci roku své osobní ceny, Sidney Awards, za nejlepší eseje. V době zkracování, kdy se z esejů dělají komentáře, z komentářů blogy a z blogů výkřiky na Twitteru, je to oslava dlouhých textů. Brooks ji pojímá jako jakýsi „rozcestník“ s prokliky na příslušné texty:
– ze zásady neoceňuje kolegy z NYT, i když zrovna reportáž Davida Rohdeho, rukojmího Talibanu, by si to zasloužila (7 Months, 10 Days in Captivity, 7 měsíců a 10 dní v zajetí, vyšlo 17. října);
– za nejlepší esej považuje až detektivní pátrání lékaře a publicisty Atula Gawandeho, proč má texaské město McAllen podle statistik nejdražší zdravotní péči ve Státech – mimo jiné i proto, že je často špatná, takže se následné doléčování prodražuje (The Cost Conundrum, Záhada s náklady, The New Yorker 1. června);
– osobně na něj nejsilněji zapůsobil David Grann s pečlivou a zpochybňující rekonstrukcí případu jistého Willinghama, popraveného v roce 2004 za žhářskou vraždu svých tří dětí (Trial by Fire, Zkouška ohněm, The New Yorker 7. září). „Jestli po přečtení stále podporujete trest smrti, máte silnější přesvědčení než já,“ píše Brooks;
– líbí se mu úvaha Mary Eberstadtové, že si jídlo a sex prohodily role: jídlo bývalo věcí chuti, zatímco sex svazovala společenská pravidla, kdežto teď sexuální frivolnost doplňují přísná náboženství biopotravin, vegetariánství a diet (Is Food the New Sex?, Policy Review únor 2009);
– a ještě asi desítka dalších. Tolik pro inspiraci českým magazínům. To se to Brooksovi vybírá, když pro něj loví perly několik intelektuálních serverů (Arts and Letters Daily, The Browser a Book Forum)! *** V jindy „klimatoskeptickém“ listu Wall Street Journal vyšel 28. prosince zajímavý komentář od Roberta Watsona, někdejšího předsedy Mezivládního panelu pro změny klimatu (spolupodepsal ho Mohamed El Ashry, který radí rozvojovým zemím se „zelenými“ projekty). A už v titulku slibují Rychlou, levnou cestu k ochlazení planety.
Watson radí zaměřit se na jiný skleníkový plyn – zdraví škodlivý metan. Na rozdíl od oxidu uhličitého by byla změna znát během dekády, nikoli století. Existují technologie zachycování metanu z dolů, z těžby ropy a zemního plynu (Watson a El Ashry je nijak nerozebírají), dá se skladovat a využívat. A hlavně by na Světový metanový fond, který oba experti navrhli založit, stačilo 100–200 milionů dolarů, zlomek nákladů na snižování oxidu uhličitého.
*** Blog The Power Vertical (Vertikála moci), který píší dva experti Rádia Svobodná Evropa na Rusko, si 29. prosince lehce zlomyslně všímá ruských „národních projektů“. V roce 2005 Vladimir Putin pompézně vytyčil čtyři dlouhodobé priority země (bydlení, zdravotnictví, vzdělání a zemědělství). Teď po nich neštěkne pes, neřku-li prezident Medveděv nebo premiér Putin.
Vládní stránka ke čtyřem projektům nebyla aktualizována od května; vánoční schůzka prezidentské rady na toto téma byla zrušena. Deník Nězavisimaja gazeta píše, že konkrétní výsledky má jen projekt bydlení, ovšem daleko za původními plány (v právě začínajícím roce se mělo stavět 80 milionů čtverečních metrů bytů ročně, výsledek za rok 2008 byl 64 milionů a za jedenáct loňských měsíců 45,5 milionu). Jak to vyjádřil jeden expert v Gazetě, z Putinových slibů se staly „neprioritní priority“.
Blog Power Vertical přemýšlí, proč se článek objevil v promedveděvovské Gazetě. Chtěli editoři prezidenta povzbudit, oprášit plány na lepší každodenní život? „Anebo si jen netroufli napsat, že národní projekty nebyly nikdy ničím víc než cynickým, populistickým cirkusovým trikem?“ *** V International Herald Tribune apeluje nejslavnější čínský disident Wej Ťing-šeng na prezidenta Obamu, aby se ozval proti Pekingu. Na první svátek vánoční dostal totiž jedenáct let vězení filozof a literární kritik Liou Siao-po, spoluautor čínské Charty 08 (Peking petici označil za rozvracení státu).
Wej Ťing-šeng takovou situaci dobře zná: sám byl odsouzen na patnáct let a téměř celý trest si odseděl. Po půl roce na svobodě ho zatkli znovu – kvůli protestům Západu ho Peking po dvou letech vyhostil do Ameriky. Jenže to se stalo v roce 1996, kdy bylo postavení Číny slabší. Dnes je Peking mocným věřitelem Ameriky a s chutí ji ponižuje drobnými štulci.
Jak připomíná Wej Ťing-šeng, americký diplomat nebyl na proces s Liouem vpuštěn; přenos Obamova projevu při listopadové návštěvě Číny nebyl živý, ale zcenzurovaný; a na kodaňském summitu o klimatu s Obamou jednali nižší činovníci, než se ho uráčil přijmout premiér Wen Ťia-pao.
*** Trochu laciná zpráva, ale... Kdo je v Polsku považován za skutečného muže? V průzkumu agentury TNS–OBOP, citovaném v týdeníku Polityka, si 26 procent Polek vybralo herce Boguslawa Lindu (Sekal z Je třeba zabít Sekala). Kdyby se to hodilo českým režisérům, následují – v tuzemsku neznámí – herci Michal Zebrowski a Pawel Malaszynski. Samí neokoukaní praví chlapi, věřte polskému vkusu.
***
ROZCESTNÍK Jídlo a sex si prohodily role: jídlo bývalo věcí chuti, zatímco sex svazovala společenská pravidla. Teď sexuální frivolnost doplňují přísná náboženství biopotravin, vegetariánství a diet.
