Letošního vítěze mezi českými právnickými fakultami známe: před 14 dny Brno poprvé (těsně) vyhrálo nad Prahou. Ale jaká je – podle obdobných kritérií – nejlepší právnická škola ve střední Evropě?
Místopředseda Ústavního soudu, profesor Pavel Holländer, je pro hodnocení kvalifikovaný jako málokdo. Byl dlouhá léta v Akreditační komisi v Česku i na Slovensku a celý život sleduje německé a rakouské právo.
„Když jsme v 90. letech zajišťovali evaluaci právnických fakult, v pracovní skupině (jejími členy byli profesoři Weinberger, Bogdan a Cepl, doktor Mokrý a doktor Štěpán) jsme se shodli na třech základních hlediscích: osobnosti učitelů, náročnost výuky a informační zázemí,“ říká. Když má středoevropské školy seřadit – jako jeden z mála, kdo je může z vlastní zkušenosti poměřovat –, navrhuje: „Na rakouských a německých fakultách existují základní rozdíly dané jejich velikostí: Vídeň v. Salcburk, Berlín v. Kiel. Ve srovnání s našimi fakultami obecně kladou na studenty vyšší nároky, a to jak objemem a náročností látky, tak i zkouškami.“ Pro vznik tohoto textu jsme obeslali následující právnické školy: V Maďarsku právní studia na Středoevropské univerzitě; v Německu fakulty na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově a na Humboldtově univerzitě v Berlíně; v Rakousku Vídeňskou univerzitu; v Polsku fakulty práva a veřejné správy na Varšavské univerzitě a na Jagellonské univerzitě v Krakově; na Slovensku Univerzitu Komenského v Bratislavě a Univerzitu Pavla Josefa Šafárika v Košicích,
Sestavu doplnily tři soukromé právnické školy působící v Česku. Sorosova elitní škola V pomyslném žebříčku by by zvítězila malá, elitní a drahá Středoevropská univerzita v Budapešti, založená Georgem Sorosem. Je vědecky nejvýkonnější, její malý mezinárodní tým má špičkové publikace a jako škola amerického střihu sleduje další dráhu absolventů.
Vprůzkumu se srovnávaly publikace za rok 2009. V tomto roce 13 akademiků z budapešťských Legal Studies, v čele s německým profesorem Stefanem Messmannem, mělo 37 publikací, z toho několik prestižních. Přispěli kapitolou do dvou oxfordských knih (o právním státě v postkomunistickém prostoru a o regulaci nepoctivých bankovních praktik), publikovali v minnesotském časopise o mezinárodním právu. Jejich Centrum pro etiku a právo v biomedicíně (CELAB) patří ke špičce, v daném roce provedlo celoevropský průzkum regulace tzv. biobank, jež skladují genetické vzorky. Tým je mladý, dva akademici mladší 40 let mají titul odpovídající „docentovi“, tři akademici do 50 let jsou profesory.
Je zde 60 studentů (mohou získat pokročilé tituly Master of Laws, Master of Art, Doctor of Juridical Science). Na jednoho pedagoga tak vycházejí čtyři až pět studentů, což je nepřekonatelný luxus. Platí 12 tisíc eur za rok, asi 267 tisíc korun – univerzita na své stránce ujišťuje, že 80 % studentů dostává stipendia. Z uchazečů vybírají 16 %, z nich se pak i tři čtvrtiny zapíšou. Jako jediná univerzita v regionu – vedle Masarykovy v Brně – dělá průzkum mezi absolventy. Výsledky za rok 2009 však bohužel nerozlišují mezi právníky a absolventy ostatních oborů. (Pro zajímavost: 63 % absolventů pracuje, 15 % dále studuje. Nástupní platy nemají ohromující, polovina z nich mezi 7200 až 14 400 eur ročně, což v přepočtu na korunové měsíční platy znamená 14 600 až 22 000 Kč. Polovina totiž končí v neziskovkách a na akademické půdě.)
Z českých hodnotitelů se ke škole vyjádřil jediný – generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek: „Moje zkušenost s ní je velmi dobrá, ale nejsem nestranný.“ Jako jeden z mála ji totiž absolvoval.
Německo píše německy Pražská i brněnská fakulta měly v roce 2009 po dvou publikacích v prestižních, tzv. impaktovaných časopisech. Vláda české vědce finančně motivuje, aby se prosadili právě v těchto světových, převážně anglojazyčných periodikách.
Německé univerzity nic takového neevidují. Z Mnichova odpověděla děkanova asistentka pro studium Gundula Pabstová, že údaje o článcích v impaktovaných časopisech nemají. Humboldtova univerzita v Berlíně v roce 2009 vykázala 118 publikací – v německých nerecenzovaných časopisech, jak vysvětluje asistent Robin Matzke.
Žádná z nich nedělá ani průzkum mezi absolventy. Mnichov nesleduje věkovou strukturu svých akademiků. Berlín uvádí, že 9 profesorů je mladších 50 let (Německo rozlišuje mezi řádnými profesory a tzv. Junior-Profesory, kteří nemusejí být předtím habilitováni; v Berlíně mají takové dva).
V Mnichově 93 pedagogů učí celkem 3600 studentů (skoro 39 na přednášejícího, což je stejný poměr jako v Brně). V Berlíně je poměr příznivější, 103 pedagogů na 2894 adeptů (28 na jednoho; v Praze je to mimochodem 24 na jednoho).
Větší zájem je o Humboldtovu univerzitu. Z 2034 uchazečů o práva přijali na podzim 320, tedy 15 %, a všichni se i zapsali. V Mnichově brali pro letošek 1521 z 2858 uchazečů, tedy každého druhého. Zapsalo se jich 709, tedy 46 %. (Český přetlak odpovídá spíš Berlínu: v Brně berou 15 %, v Praze 20 %; zapíše se pak 94, resp. 84 %.)
Z českých hodnotitelů zná Mnichov expert Parlamentního institutu Jan Pulda. Zajel tam za svým německým spolužákem z postgraduálního studia na University of Pennsylvania Law School: „Dojem byl nepříjemně podobný českému standardu přednášek: starý profesor čtoucí svá stará skripta, studenti od třetího ročníku chápou, že jim stačí koupit si příslušnou knihu a jít místo přednášky klidně na tenis.“ Polsko bez přijímaček Polsko má své specifikum: na právnické fakulty se vztahuje zákon z roku 2005, podle nějž nesmějí pořádat přijímací zkoušky. Vybírají pouze podle výsledků státní maturity – rada školy jen určí kvótu, kolik studentů lze přijmout.
Ve Varšavě to pro letošní rok bylo 710 z 4300 zájemců (16,5 %), v Krakově 546 z 2434 (22 %). Varšavská fakulta je ještě větší než tuzemské, počet studentů na pedagoga však odpovídá Praze (5092 studentů na 218 pedagogů, tedy 23 na jednoho). Ještě přívětivější je poměr v Krakově: 2982 studentů na 176 pedagogů (16 na jednoho).
Polská vláda rozlišuje dva seznamy publikací: „A“ zahrnuje prestižní, impaktované žurnály, „B“ zahrnuje polské recenzované časopisy. Právníci z Varšavy ani Krakova v roce 2009 neměli ani jeden „áčkový“ článek. Krakov měl 195 „béčkových“; Varšava má učitelů jen o málo víc, avšak 856 článků.
Průzkum mezi absolventy nedělá ani jedna z těchto fakult.
Pokračování na straně 31
Dokončení ze strany 29
Proděkan krakovské univerzity Jerzy Andrzej Pisuliński předpokládá, že vyšší nástupní platy jsou logicky ve Varšavě, kde jsou soustředěny i hlavní advokátní firmy.
Polska si z českých hodnotitelů cení soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka: „V rámci střední Evropy jsou podle mě na špičce Němci, zejména Bavoři – Pasov, Mnichov, Bayreuth. Následuje Rakousko: Vídeň, solidní je Innsbruck a Štýrský Hradec. Poláci jsou asi nejlepší z bývalého socialistického bloku: velký kulturní národ. Následujeme my a poté Slováci.“ Slovensko: nejmenší školy Na právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě nemají žádné impaktované publikace a neprovádějí průzkum mezi absolventy. Totéž platí pro jejich kolegy z Univerzity Pavla Josefa Šafárika v Košicích (sídle slovenského Ústavního soudu).
Slovenské školy mají každopádně nejpříznivější přepočet studentů na pedagoga. V Bratislavě je to 1384 studentů na 100 pedagogů přepočtených podle úvazků (tedy 14 na jednoho; pokud by se počítali i externí studenti, pak 17). V Košicích připadá 862 studentů na 54 pedagogů (tedy 16 na jednoho; kdyby se započetli i externí, pak 22).
Větší přetlak je podle očekávání v Bratislavě: berou 402 z 1292 zájemců (31 %). Z nich se pak do prvního ročníku reálně zapsalo 226 studentů, tedy pouze 56 %. (Jak je vidět, v Brně, které není od Bratislavy tak daleko, je podstatně větší přetlak i následný zájem.) V Košicích pro letošní rok přijímali 208 denních a 102 externích z 1138 přihlášených, tedy 27 %. Z nich se pak i drtivá většina (93 %) zapsala.
Redakce oslovila i právnické fakulty na Trnavské univerzitě a na Univerzitě Mateje Bela v Banské Bystrici. Trnavský děkan Marek Šmíd se omluvil, že údaje musí nejdřív schválit akademická samospráva pro výroční zprávu. Banskobystrický proděkan Pavel Kypta vzkázal, že informace teprve zpracovává pro tamní akreditační komisi.
V tomto průzkumu byla oslovena i fakulta Vídeňské univerzity, údaje však dodala až po uzávěrce. A jako bonus: soukromé školy Vregionu existuje ještě jeden ambiciózní projekt ze soukromých peněz – Paneurópska vysoká škola (dřív Bratislavská vysoká škola práva, v Česku užívá název Uninova).
Její proděkan pro české studijní programy Tomáš Gřivna odkazuje na výroční zprávu za rok 2009. Z ní plyne, že škola má nízkou míru nezaměstnanosti absolventů – 5,6 %, což je na slovenské poměry velmi dobré (bratislavská Univerzita Komenského má 4,7 %).
V prvním ročníku bakalářského studia vybírá 2290 eur (55 tisíc korun), v magisterské 2390 eur (58 tisíc korun). Paneurópska vysoká škola brala v minulém akademickém roce 394 z 812 uchazečů (tedy 48 %) a z nich se pak i drtivá většina zapsala (91 %).
Na 2730 studentů práv vycházelo 48 pedagogů (škola uvádí pouze jejich počet přepočtený podle úvazků), tedy 56 na jednoho. Fakulta dokonce vyslala 25 studentů na zahraniční pobyty v programu Erasmus.
Pro srovnání: v České republice působí soukromá Vysoká škola Karlovy Vary. Pro letošní rok brala skoro všechny přihlášené (327 z 357, tedy 91 %), z nich se 80%reálně zapsalo. Školné v současnosti činí 46 tisíc korun za ročník.
V Karlových Varech je dnes 1044 studentů. Škola vykazuje 104 pedagogů, ale převážně na částečný úvazek. Jejich počet odpovídá 44 pedagogů přepočtených na celé úvazky (tím se podíl pedagogů ku studentům mění z 1:10 na 1:23).
Vyučují se zde tři cizí jazyky (angličtina, němčina, ruština) pro začátečníky a pokročilé. Ve školní knihovně je 11 tisíc svazků.
V Česku působí ještě Vysoká škola aplikovaného práva, kde se vybírá školné 50 tisíc za rok. Její rektor Igor Večeř však většinu dat odmítl poskytnout s tím, že jsou citlivá (například kolik je na škole studentů a pedagogů, kolik z uchazečů bývá přijato). K dispozici je tak pouze starší zpráva Akreditační komise z roku 2006, a to značně kritická. Na škole tehdy bylo 450 studentů a komisaři varovali, že škola prakticky nemá vlastní pedagogy, převážná většina vyučujících má hlavní úvazek jinde.
Místopředseda České advokátní komory Jan Brož však upozorňuje: „Absolventi těchto soukromých škol se nemohou stát ani advokátními koncipienty. Nejedná se o veřejné školy poskytující vzdělání na úrovni magisterského studia v oboru právo. Komora se v současné době důsledně brání, i pokud jde o Paneurópskou vysokou školu.“
Nebo jak to vyjádřila významná pražská soudkyně, kdyžměla na dotaz LN sestavit žebříček: „Praha – Brno – pauza – Olomouc – Plzeň – pauza – pauza - VŠ Karlovy Vary.“
***
Malá právnická škola v Budapešti je vědecky nejvýkonnější, má špičkové publikace a sleduje další dráhu svých absolventů Absolventi soukromých škol se nemohou stát ani advokátními koncipienty. Komora se brání i Paneurópské vysoké škole.
