Středa 1. prosince 2021, svátek má Iva
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Nejlepší Murakami? Vždyť je o běhání!

Česko

V českém překladu vychází osobitá knížka O čem mluvím, když mluvím o běhání, předposlední dílo světově nejpopulárnějšího japonského autora – Harukiho Murakamiho.

Diskusi vedl redaktor Orientace Petr Kamberský.

* Je O čem mluvím, když mluvím o běhání ještě literatura? Není to jen „opentlený běžecký deník“?

Tomáš Jurkovič: Co přesně myslíte slovem „literatura“? Možná že kniha, o které mluvíme, nezapadá do evropských šablon. V japonské literatuře existuje specifický žánr črt, zuihicu, a mně se v určitých ohledech jeví Murakamiho běžecká kniha směřovat právě tam. Kamo no Čómei vešel do japonské literatury svým „pouhým“ popisem toho, jak si v neklidných dobách třináctého století zbudoval v horách u dnešního Kjóta poustevnu a tam žil v ústraní. Často jsem si na Kamo no Čómeie během překladu vzpomněl. Zdálo se mi, že v Murakamiho knize nacházím podobné tóny a že do tradice japonských volných literárních črt docela dobře zapadá.

Veselin Vačkov: Literatura rozhodně ano. Memoáry v tradičním slova smyslu spíše ne. Je to esej o vnitřní koncentraci, sebeovládání a stárnutí zkřížená s běžeckým diářem.

Klára Macúchová: Je to literatura, i když se nejedná přísně o román, je to kniha psaná volným esejistickým stylem, ale z ranku literatury bych tuto knihu rozhodně neexkomunikovala. Stanislav Komárek svůj Černý domeček nazývá románem, románu je hodně vzdálen, ale literatura to je.

Petr Kamberský: Já se knihou nemohl prokousat, dočetl ji až napočtvrté. Iritovaly mne banální pasáže. „Koupil jsem si nové běžecké boty značky Mizuno. Jsou lehké, ale mají trochu tvrdší podpatek a vycpávku. (…) alespoň já mám takový dojem a nikomu ho nenutím.“ Konstatováními, jakých řekne běžec běžci za rok tisíc, se kniha jen hemží – a já si už dva roky lámu hlavu, jaká je jejich literární hodnota. „Při běhu většinou poslouchám rock. Občas si pustím i jazz. Ale mám dojem, že vzhledem k rytmu, ve kterém člověk běhá, je jako hudba k běhu rock nejpříhodnější.“

Veselin Vačkov: Ano, přesně stejný „meditativní“ pocit z knihy jsem měl i já. Právě opakování zdánlivých banalit a rituálů dává běhu a knize hloubku. Repetitivnost je jeden ze starodávných způsobů, jak si navodit meditativní trans. Musíte se ale při tom soustředit a mít výdrž. Ani se nedivím, že se někomu kniha nelíbila, když ji četl načtyřikrát – znamená to, že se jednoduše nesoustředil. Nejaponský Japonec

* Je to vůbec japonské dílo? Nenapsal by je Američan stejně?

Klára Macúchová: Mně se jeví, stejně jako ostatní Murakamiho díla, jako hodně nejaponské. Lze najít opravdu minimum znaků, které svědčí o tom, že se jedná o dílo japonského autora – snad jen tam, kde vysloveně zmiňuje japonskou lokalitu. To ale z knihy japonské dílo nečiní. Murakami je ovšem na rozdíl od většiny ostatních japonských spisovatelů vybaven schopností nahlížet – celý život hodně cestuje a pobývá často a dlouho mimo japonské ostrovy – zrakem vykloubeným z japonského stereotypu.

Důležitá mi připadá výrazná snaha zůstat nezávislou bytostí, což je v Japonsku, kde je tak důležité patřit do nějaké komunity, velmi ojedinělé.

Tomáš Jurkovič: Neznám zas tolik americkou literaturu, ale myslím, že by to Američan takto nenapsal. Snad je to z mé strany určitý kulturní předsudek, ale mám dojem, že Američan by spíše vylíčil svou slavnou výhru, kterou by oslnil své čtenáře a inspiroval by i je k překonávání sebe sama. Murakami je podle mne velice japonský tím, že nic podobného nedělá, že prostě – řekl bych, že po buddhisticku – konstatuje, že všechno má svůj konec a každé síly jednoho dne dojdou.

Klára Macúchová: To ale máš na mysli japonskou tradici. V Japonsku je ovšem už dlouho na pořadu, a víc než kdekoli jinde ve světě, důraz na výkon a úspěch. Dohonit a předhonit. Zdá se mi, že tomu se Murakami vzpírá. A duchem jako by byl stále věrný své oblíbené atmosféře šedesátých let, postojem rebela, i když nenásilného a nenápadného.

* Veselin Vačkov: Souzní běhání na dlouhou trať nějakým způsobem s japonskou „duší“?

Klára Macúchová: Budu trochu vařit z vody. Běhání ve štafetě utužuje kolektiv, což k japonské mentalitě nesporně patří, ale to asi není dlouhá trať. Běhání jako individualistická záležitost naopak odporuje japonskému duchu, kde člověk vždy byl a dosud je spíš socius než individuum, spíš bych to pokládala za výraz Murakamiho nenápadného protestu proti tomu všude vnucovanému kolektivismu.

Petr Kamberský: A není příznačné, že se světově proslavil až tou nejméně typickou knihou? Afterdark by nikoho nezaujal, kdyby předtím nevyšlo Norské dřevo…

Klára Macúchová: To asi ano. Norské dřevo je mnohem jednodušší, Afterdark by zřejmě neměl naději na tak širokou popularitu, kdyby už nebylo známé Norské dřevo.

* Není v tomto kontextu „běhání“ vlastně nejhorší Murakamiho kniha?

Tomáš Jurkovič: V jakém smyslu nejhorší? Neodvažuju se tu vyslovovat soudy, celého Murakamiho jsem nečetl. A podobných zápisků, jako je současná kniha o běhání, už ten autor sepsal dost a dost, třeba o různých svých cestách. V Japonsku jich vydali spousty, mnohdy doplněné fotografiemi. Murakami je píše mezi prací na románech, povídkách a překladech. Nedělal bych z toho vědu, jde prostě o to, že se k nám dostala zatím u nás neznámá část Murakamiho tvorby.

Veselin Vačkov: Pro mě jedna z nejlepších. Umím si ale představit zklamání leckoho z autorových fanoušků: knížka není psána jeho typickým stylem, ani neodhalí něco víc o soukromí autora. Dočtou se jenom velmi stručný příběh: měl jazzový bar, ve třiatřiceti se během baseballového zápasu rozhodl psát romány, bar prodal, začal běhat kvůli nadváze, psaní a běhání v dalších letech splynuly do každodenního rituálu v poměru 1:4. Nic víc.

Petr Kamberský: No právě – nic víc. Já si z ní proto zoufám. V té knize je sice cosi magického, když muž s téměř šesti křížky vypráví, jak „poctivě běhá“. Je v ní i pár mikropříběhů: běh z Atén do Marathonu, ultramaraton, olympijský triatlon… Ale kde je krása? Kde je uhranutí? Kde je sdělení? Kde vám běhá mráz po zádech? Ani postřeh, ani styl – stylově je tak obyčejný, že připomíná parodii na Toru Watanabeho z Norského dřeva. „Spousta lidí dnes poslouchá při běhu iPod, mám ale raději svůj MD přehrávač, na který jsem zvyklý. Ve srovnání s iPodem je sice trochu velký a zdaleka se na něj nevejde tolik dat, mně ale bohatě stačí. Momentálně nemám potřebu kombinovat hudbu a počítače.“ Uááááá!

Veselin Vačkov: Ano, jak by řekl Václav Klaus, selfevidentních věcí je v knize spousta. Je vlastně snadnou obětí – téměř na každé stránce můžete něco vytrhnout z kontextu a ukázat, jakéže banality to ten slavný Japonec sepsal. Aby se vám knížka líbila, musíte se soustředit a naladit na to, že to není detektivka.

Klára Macúchová: Pro mě je zatím tou nejlepší, co je od něj k mání. Není překvapivá názory a pohledem na svět, který zde Murakami prezentuje, ale bez umělých postav působí přesvědčivějším dojmem. Mně byl dosud Murakami vždy spíše sympatický jako osobnost než jako spisovatel – v té roli mi přišel poněkud jednodušší, spíše připodobitelný k Vieweghovi. Zde bez „zátěže“ fiktivního příběhu a postav jako by byl zřetelnější jeho sympatický životní postoj. Působí zvláštně, že právě v souvislosti se sportem, který je nejspíš pokládán za doménu touhy po výkonu a úspěchu, dokazuje svou tak málo dravou náturu.

Petr Kamberský: „Být koněm, budu asi do tahu než na dostihy,“ říká autor – a jeho kniha je celá utažená. Nejsem Murakamiho bezvýhradný fanda. Ale i v dílech, která mne neuchvátila (Wild Sheep Chase či třeba Kafka na pobřeží), mne autor nikdy nenudil. Tady je z něj však tažný kůň, který vysvětluje čtenářům, že stárnutím člověk zpomaluje...

Klára Macúchová: Aha, ulpívání na detailu, to je dost japonské a dokáže být nudné (staré črty zuihicu jsou k ukousání). Na druhou stranu, pozastavením se nad obyčejnými jevy se dá mnohdy vyjádřit víc než křiklavými proklamacemi velkých myšlenek. Mně je dost sympatická Murakamiho opatrnost, aby nic z toho, co napíše, nepůsobilo heroizujícím dojmem. Nelpí na vlastním názoru a každé tvrzení, aby snad nepůsobilo příliš kategoricky, vzápětí jemně shodí.

Té větě s koněm jsem ale rozuměla jinak. Chápu ji jako Murakamiho vyjádření nechuti k tomu modernímu soupeření.

* S čím ji tak srovnat? S Vieweghovým Báječným rokem? S tradičními literárními memoáry?

Veselin Vačkov: Vysekl jste Michalu Vieweghovi velkou poklonu – literární i sportovní…

Petr Kamberský: Nebo obráceně. Murakami potřeboval dostat na trh nový produkt, tak posbíral staré běžecké zážitky, ovázal je pentličkou a šup s tím na japonský a americký trh, kde přece tolik lidí běhá.

Klára Macúchová: Asi bych Murakamiho příliš s Vieweghem nesrovnávala, srovnatelná je snad jejich popularita, Murakami se stejně jako Viewegh prodává v obrovských nákladech a oba tak představují malý zázrak v době, kdy zájem o tištěnou literaturu tolik upadá. Ale to je zhruba vše, o čem by se dalo soudit, že mají společné.

Popularita sama o sobě samozřejmě není známkou kvality a o Murakamim se nedá říci, že je laciný autor. Je pravým opakem: Murakami je subtilní, obrácený do sebe (jak dílem, tak životem), zcela postrádá ten donchuánský exhibicionismus, snahu o uplatnění vlastní osoby, vnějšková fasáda se mu zdá opravdu cizí a to dokazuje zejména touto knihou.

Tomáš Jurkovič: Od Viewegha jsem bohužel ještě nestačil nic načíst, ale asi bych jako srovnání opravdu uvedl ty starojaponské črty. Vzpomínáte si na Murakamiho popis řeky Charles, kolem které běhá? Kamo no Čómei, o kterém jsem už mluvil, začíná své dílo zvané Hódžóki (Zápisky z chýše o jednom čtverečním sáhu) následujícími slovy: „Proud plynoucí řeky neustává, přitom to však není táž voda. Pěna rozplývající se na tišinách mizí a zase se utváří, ale nestane se, že by setrvala dlouho. A s lidmi ve světě a jejich příbytky je to také tak.“ Fascinuje mě, jak jsou si oba texty, které dělí přes 700 let, v něčem velice blízké.

Osamělost přespolního běžce

* Je vůbec běh „komunikovatelný“? Jsou rozpačité recenze výrazem nepovedené knihy, nebo tématu, které je natolik niterné, že prostě nejde přeložit nikomu, kdo nezažil?

Veselin Vačkov: Zkusím provokativnější vysvětlení: málokdo z Murakamiho recenzentů běhá. Ale vážněji: o běhu na dlouhou trať se opravdu blbě píše, chybí mu vnější drama. Zkuste se dvě hodiny dívat v televizi na maraton. Je to vlastně nuda. Právě proto není zdaleka tak populární jako jiné sporty. A to je také jeden z důvodů, proč si tu knížku hodně považuji.

Tomáš Jurkovič: Nepřeložitelnost svou roli hrát jistě může, tvrzení o tom, že kdo nezažil, nepochopí, je platné, jak se znovu a znovu přesvědčuji. I od toho ale jsou knihy, aby otvíraly obzory. Já osobně s během moc zkušeností nemám, jen občas vyrazím na pěší putování a jednou jsem absolvoval několikadenní běžeckou akci při štafetě napříč Evropou, ale myslím, že mi zkušenost vytrvalostního pohybu při překladu rozhodně dost pomohla. Moc bych chtěl slyšet názor někoho z běžců.

Petr Kamberský: Arabista a běžec Zdeněk Müller vysekl Murakamimu na největším českém běžeckém serveru Běhej.com hlubokou poklonu: „Málokdy jsem četl o sportování něco tak střízlivého a přitom poutavého.“ Müller běhá 45 let a v recenzi nazvané Běh je niterné dobrodružství popisuje jeden aspekt osamělosti přespolního běžce: „O tom vnitřním prožitku, který se nám běháním nabízí a je tak silný, vlastně nic říci nedokážeme.“ To lze podepsat doslova. Fotbal, basket, lyže jsou vposledku kolektivní zábavou, dělají se v partách. Zato běh vás v neběhací kultuře vyděluje, izoluje – přitom je pro vás tak důležitý.

Klára Macúchová: Baví vás při běhání soupeřit, nebo si běháte jen pro své potěšení? A dá se přitom „meditovat“?

Veselin Vačkov: Ano, soupeření je zábavné, ale při opravdu dlouhém běhu (od půlmaratonu výš) je taky nebezpečné. Při závodech se často necháte strhnout někým, kdo vás právě předbíhá, a takzvaně to přepálíte. Výsledek je, že nedokončíte závod nebo po krizi skončíte s mizerným časem. Proto je nejlepší soutěžit sám se sebou – postupně zlepšovat vlastní čas.

Petr Kamberský: Mladí kluci, atleti, kteří právě přešli z kratších a středních na dlouhé tratě, samozřejmě závodí o sto šest. U nás, starších pánů, je soupeření už takové krotké. Hlavní rozdíl je v poměru trénink/závody. Příprava na jednotlivý maraton zabere mnoho měsíců, kdo chce běžet na své maximum, málokdy „dá“ za rok víc než dva. Osamělý trénink tak i u profesionálů stonásobně přesahuje závody – čímž se docela liší od golfu, hokeje i cyklistiky.

K té „meditaci“: někdy běžíte úplně volně a chytnete běžeckou špičku – úplné uvolnění od všeho kolem. Ale když třeba trénujete tempo, je to soustředěná zabíračka, jako v každém jiném sportu.

Veselin Vačkov: Jeden ze zajímavých Murakamiho postřehů říká: Doba nepřeje romantickým typům, které ometávají hospody, berou drogy a píšou skvěle. Globální spisovatel je spíše manažer sebe sama. Musí se udržovat v kondici a pracovat na sobě. Takže zanechme diskusí a pojďme běhat!

***

DISKUTUJÍCÍ

Klára Macúchová (1959) japanoložka a překladatelka

Tomáš Jurkovič (1976) japanista, překladatel děl Harukiho Murakamiho do češtiny

Veselin Vačkov (1968) manažer, dlouholetý šéfredaktor LN

Petr Kamberský (1971) redaktor Orientace

Pro mě je to jedna z nejlepších Murakamiho knih. Umím si ale představit zklamání leckoho z jeho fanoušků: knížka není psána jeho typickým stylem a ani neodhalí něco víc o soukromí. Veselin Vačkov

Pro mě je zatím tou nejlepší. Není překvapivá, ale působí přesvědčivě. Mně byl dosud Murakami vždy spíše sympatický jako osobnost než jako spisovatel – v té roli mi přišel poněkud jednodušší. Klára Macúchová

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!