Na sklonku loňského roku se příznivci formace Buena Vista Social Club dočkali: vydavatelství World Circuit a Nonesuch vydalo záznam slavného koncertu v newyorské Carnegie Hall z 1. července 1998. New York Times tehdy psaly: „Ten koncert znamenal mnohem více než jen hudební událost. Nejvýznamnější hudebníci Kuby ze 70., 80. a 90. let, někteří už v důchodu, debutovali ve Spojených státech, a navíc v ničem menším než v Carnegie Hall. S hořkosladkou citlivostí a křehkostí klasického bolera oslavili Buena Vista Social Club životní sílu a neuvěřitelné hudební dovednosti jejich členů a zároveň se dojemně rozloučili s érou, kterou ztělesňovali.“
Koncert v New Yorku byl sice vrcholem jejich kariéry, ovšem mnoho příběhů teprve otevřel. Jedním z nich byl i stejnojmenný film německého režiséra Wima Wenderse, který hudebníky představil na starém kontinentu a udělal z nich žijící legendy; jejich jedinou eponymní desku z roku 1997 poslal obratem do žebříčků „nejlepších desek všech dob“. Album bylo nápadem Juana de Marcos Gonzáleze a amerického kytaristy Ry Coodera, účinkující hudebníci byli prominentní členové havanského hudebního klubu Buena Vista Social Club z přelomu 40. a 50. let, další „nájemní“ muzikanti, mimo hranice Kuby prakticky neznámí, kořeny mnohých sahaly do předrevoluční kubánské hudby daleko před padesátá léta. Deska ohromně přispěla k rozšíření a oblibě latinskoamerické hudby v západním světě, hudebníci Buena Vista Social Club byli najednou hvězdami.
Záznam nejslavnějšího koncertu uzavírá, vedle původní nahrávky a skvělého filmu, pomyslnou trilogii. Vzpomínka na Buena Vista Social Club je dnes, alespoň audio-vizuálně, konečně kompletní. Původně čtrnáctičlenná formace občasně koncertovala, na svých pozdějších sólových deskách si hudebníci navzájem hostovali – některé z nahrávek tak obsahovaly poznámku o účasti kolegů a nálepku „Buena Vista Social Club uvádí:“. K nejslavnějším post-BVSC albům patří Buenos Hermanos a posmrtná Mi Sueňo Ibrahima Ferrera, Introducing... Rubén González a Chanchullo Rubéna Gonzáleze nebo desky Omary Portuondonové či Manuela „Guajiro“ Mirabala.
Nebezpečný kriminálník Vysoký věkový průměr ale nikdo neošálil a s novým tisíciletím začalo uskupení ztrácet své členy. V roce 2000 odešel ve svých 73 letech zpěvák Manuel „Puntillita“ Licea, o tři roky později jej následovali také pětadevadesátiletý zpěvák Compay Segundo (zpíval před Fidelem Castrem i papežem Janem Pavlem II. a s oblibou prozrazoval svůj recept na dlouhověkost: rum a skopové) a pianista Rubén González, který zemřel ve věku 84 let.
Jeden z nejslavnějších členů Buena Visty Ibrahim Ferrer odešel na věčný odpočinek v létě roku 2006 v nemocnici v Havaně, poté co se vrátil z evropského turné. Když měl Ferrer přebírat cenu Grammy v roce 2004, jako občan Kuby nedostal víza a nebyl vpuštěn do Spojených států, přičemž byl zákonem označen jako „terorista, drogový překupník a nebezpečný kriminálník“.
V roce 2006 opustili fanoušky a své blízké zpěvák Pío Leyva (bylo mu 89) a perkusista Anga Díaz (v pouhých 45 letech). Dnes má formace Buena Vista Social Club opět čtrnáct členů, jejich věkový průměr není nižší než 70. let.
Vítejte v Košicích a Bratislavě „Na palubě“ zůstala vynikající zpěvačka Omara Portuondová, kytarista a vokalista Eliades Ochoa, skvělý trumpetista Manuel „Guajiro“ Mirabal, oba napsaní šéfové Juan de Marcos González a Ry Cooder. Společně s dalšími hosty se vrátí o desetiletí zpátky, aby oslavili svůj úspěch a vzpomněli na všechny, kteří se o něj zasloužili. Buena Vista Social Club vystoupí v rámci svého evropského turné dvakrát také na Slovensku. V úterý 10. února je přivítá Steel aréna v Košicích, o den později vystoupí hudebníci v bratislavském prostoru ŠH Pasienky.
***
Když měl Ferrer přebírat v roce 2004 cenu Grammy, nedostal jako občan Kuby víza a nebyl vpuštěn do USA. Navíc byl zákonem označen jako „terorista, drogový překupník a nebezpečný kriminálník“
Kubánská jízda Ry Cooder a Wim Wenders často mluvili o Cooderově cestě na Kubu a o nahrávání s několika místními muzikanty. V roce 1998 se hudebník vydává zpět na Kubu, aby zde nahrál sólo album s Ibrahimem Ferrerem za účasti muzikantů, kteří se podíleli na albu Buena Vista Social Club. Wenders jej doprovází, aby s malým filmovým štábem zaznamenal práci muzikantů ve studiu i jejich životy na Kubě. Natáčení pokračovalo v Amsterdamu a skončilo v New Yorku při jejich triumfálním úspěchu v legendární Carnegie Hall.
