Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nejničivější jednorázový úder, říká historik o největší československé ráně hospodářství Třetí říše

Česko

  5:00
PRAHA - Dokumenty z hloubi britského archivu vydaly svědectví o nejúspěšnějším zásahu československých letců proti Třetí říši, který ji připravil o celoroční zásobu strategických surovin. Na světlo světa je vynesl historik z Vojenského historického ústavu Jiří Rajlich, který o ně opřel svou poslední studii, v níž popisuje zkázu lodi Alsterufer a osudy osmi Čechů na palubě letadla, které ji potopilo.

Historik Jiří Rajlich. foto:  Dan Materna, MAFRA

Věděli jste, že posádka letounu Liberator československého letectva potopila v prosinci německou loď, která měla ve svých útrobách roční zásobu wolframu pro nacistický válečný průmysl? A že jeden z nich členů posádky letadla býval také členem ochranky prezidenta Edvarda Beneše? Nebo že kapitán onoho Liberatoru chytře ukradl přímo pod nosem Státní bezpečnosti velké cestovní letadlo Dakota?

Ve čtvrtek 31. ledna uplynulo přesně 75 let od chvíle kdy kapitán a navigátor posádky obdrželi prestižní vyznamenání britského letectva. Celý příběh poslední plavby lodi Alsterufer, který ukončil statečný útok jednoho letadla s osmičlennou českou posádkou si můžete přečíst v našem článku přes odkaz níže. 

Tajné spisy z archivů promluvily. Češi uštědřili Hitlerově Německu větší štulec, než se myslelo

O dalších podrobnostech k dokumentům získaným v archivu a dobovém kontextu vyjímečného činu českých letců si můžete přečíst v rozhovoru s historikem Jiřím Rajlichem pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Jak se historik k takovým dokumentům dostává?
Archiválie, o kterých je řeč, pocházejí z britského Národního archivu nedaleko Londýna. Materiály tam postupně odtajňují, i přes platnost velmi přísného archivního zákona. Oproti tomu je ten náš přístup vyloženě liberální, Britové brání zveřejňování hlavně kvůli ochraně osobních údajů. V dotyčném dokumentu jsou například data narození námořníků, což je považováno za osobní údaj. Archiv materiály zpřístupnil před několika lety a já si chtěl počkat na vhodnou příležitost. Ta se naskytla při příležitosti 75. výročí potopení Alsteruferu. Žádné čáry máry v tom skutečně nejsou.

Prohlédněte si unikátní záběry zkázy Alsteruferu přímo z českého liberatoru

Odtajněno! Titulní strana dokumentu, který odkrývá mnoho podrobností o poslední...
Alsterufer v plamenech, osádka opouští ztracené plavidlo. Podél lodi jsou vidět...

Lidovky.cz: Čtenáře může při čtení dokumentů překvapit, s jakou hloubkou detailů pracují. Víme třeba, že si posádka pekla černý chleba a že jeden z důstojníků v minulosti remizoval s boxu s mistrem lehké váhy Německa. To je u materiálů z druhé světové války běžné?
Je to běžné u vojenských dokumentů, cílem bylo přece jen zachránit životy a vyhrát válku. Důležité je také zmínit, že se jedná o námořní dokumenty. A pro Velkou Británii byla námořní válka zcela klíčovou záležitostí, i když se o tom dnes už moc nemluví. Proto bylo nutné zaznamenat každou maličkost, ke které na moři došlo. Z Alsteruferu se navíc kromě tří lidí zachránila celá posádka, takže následovaly hutné výslechy, které měli Britové dotažené k dokonalosti.

Jiří Rajlich

Vystudoval historii na Filosofické fakultě UK v Praze.

Od roku 1991 pracuje ve Vojenském historickém ústavu, kde si prošel pozicemi od výzkumného pracovníka, přes vedoucí pozice až po současnou pozici ředitele historicko-dokumentačního odboru.

Působí jako prezident České komise pro vojenské dějiny a je členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu.

Je autorem či spoluautorem několika stovek studií a článků v periodicích a sbornících a přibližně šedesáti knižních monografií, publikovaných doma i v zahraničí.

Odborně se zabývá dějinami obou světových válek, československé armády a letectva, historií letecké války, česko-německými vztahy, nacistickou okupací a obrazem armády a bezpečnostních sborů ve filmové a televizní tvorbě.

Historik Jiří Rajlich.

Lidovky.cz: Fotky z paluby Liberatoru ukazují velkou explozi přímo na lodi. Je skoro zázrak, že přežilo 74 lidí ze sedmasedmdesáti.
Svým způsobem to zázrak skutečně je. Na druhou stranu je hlavně zázrak, že to ti Češi takhle perfektně trefili. Bomby museli zasáhnout manévrující plavidlo, což je z letadla velmi náročné. Zdeněk Hanuš měl k dizpozici dvě a obě trefil. To není v takových situacích běžná záležitost. Neschopnost dalších britských letadel poté trefit již potápějící se bezbrannou loď to výborně dokumentuje.

Lidovky.cz: Dokumenty také odhalují přesné složení nákladu Alsteruferu, zjistilo se, že ve skutečnosti toho vezl ještě více. Navyšuje to hodnotu kousku české posádky?
To byla jedna z hlavních motivací pro sepsání té studie. Dlouho se totiž nevědělo, co přesně na té lodi Němci vezli. Tušilo se, že to bylo něco důležitého, jinak by totiž loď jen tak z Japonska nevypravili. Přesto bylo kargo tohoto plavidla zahaleno tajemstvím. Spekulovalo se o wolframu a kaučuku, ale zůstávalo se u termínu „strategicky důležité suroviny“. Němci teprve až v devadesátých napsali, že na palubě bylo přes tři sta tun wolframu, což byla roční německá spotřeba. A teď se ukázalo, že toho bylo ještě víc. Dalších 200 tun cínu a ještě nějaký kaučuk navíc. O to větší úspěch to pro české letce je. 

Lidovky.cz: Z hlediska samostatných akcí – dokázal nějaký Čech zaznamenat u německé armády větší škody?
Právě, že ne. Potopení Alsteruferu byl největší jednorázový úder. Jistě, můžeme sčítat třeba činnosti některých jednotek v rámci let či měsíců, a možná se dostaneme na něco podobného. Tady ale stačily dvě bomby a ke dnu šla značná část německého válečného hospodářství.

Lidovky.cz: Na stranu druhou to žádná sólo akce nebyla, naopak byla součástí větší operace. Kdo všechno se na ní podílel?
Češi to sice měli skutečně náročně, když potopili Alsterufer, ale to byla jen taková třešnička na dortu. Jednalo se ale o spojenou akci námořnictva, letectva a zpravodajské služby. Západní spojenci totiž dokázali díky prolomení kódu slavného přístroje Enigma dešifrovat odjezdy a příjezdy a mohli se na to tedy dobře připravit.

Sekvence šesti snímků pořízených v okamžiku exploze pum na palubě Alsteruferu. Za nepřátelské palby je pořídil W/O Josef Kosek, boční střelec Doležalova Liberatoru GR.Mk.V BZ796 (H).

Lidovky.cz: Při čtení dokumentů až zaráží ochota, s jakou zajatí Němci vypovídali o každé drobnosti. Bylo takové „vyslepičení“ běžnou věcí?
Britové měli především dobře zpracovaný psychologický postup při výsleších. Druhá věc je pak fakt, že posádka byla smíšená. Část z ní byli příslušníci válečného námořnictva, kteří byli asi na výslechy tvrdší oříšek, ale větší část posádky byli vlastně civilové, příslušníci obchodního loďstva a to včetně kapitána. Je tedy na místě se domnívat, že hlavní objem informací pocházel právě od nich.

Grafika k potopení lodi Alsterufer.

Lidovky.cz: Sám kapitán je ale popisován jako velmi zásadový a pevný muž.
Také ale víme, že byl dost demoralizovaný už ve chvíli, kdy měl na misi vyrazit. Atlantik byl tou dobou už v moci spojeneckého námořnictva a letectva. Až do května 1943 se vedla lítá bitva o Atlantik, kterou ale Němci v tomto měsíci definitivně prohráli. Věděl, že jede do zajetí.

Lidovky.cz: Pro dotčené dokumenty jste si udělal výlet až do Londýna?
Ano, nafotil jsem si je tam.

Lidovky.cz: Jaké bylo je otevřít?
Já už jsem asi zvyklý, takže nic zvláštního. Často a rád se takto jako první k nějakým dokumentům dostanu.

Horní střelec F/Sgt Ivan Schwarz, jenž je „velmi dobrý střelec a vždy projevuje...
Boční střelec W/O Josef Kosek, který „své povinnosti vždy splnil vzorně a...
Zadní střelec Sgt František Veitl (bývalý četník a člen osobní stráže...
Radarový operátor-střelec F/Sgt Jindřich Hahn, „ukázněný a spolehlivý...
První radiotelegrafista F/Sgt Marcel Ludikar, „přesný a svědomitý pracovník“,...
Ostatních šest členů osádky, kteří měli také svůj podíl na tomto velkém...
Druhý britský Záslužný letecký kříž (DFC) byl udělen navigátorovi a...
Velitel letounu a první pilot P/O Oldřich Doležal. V citaci k udělení britského...

Lidovky.cz: Ani žádná profesní radost z nově objeveného se nedostavila?
Tak ta asi ano. Byla to pro mě velmi zajímavá zkušenost. Roky se věnuji historii, nejen českého, letectví a letectva. A vždy se snažím pojednávat to z dokumentů obou stran. Už za minulého režimu jsem se sháněl po dokumentech i z německé strany, i když to šlo těžce. Chtěl jsem vědět, po kom to vlastně Češi stříleli, kdo střílel po nich. Občas z toho pak vypadnou fascinující příběhy. Třeba narazíte na bojové hlášení německého pilota, který sestřelil Františka Fajtla, nebo jiné známé jméno z českých pilotů. To bylo vždy uspokojující.

Lidovky.cz: Není už to také trochu rutina?
Je. Například 150 z pěti set padlých českých letců bylo nezvěstných. Mně se podařilo za ta dlouhá léta všechny ty případy objasnit. Zjistil jsem, kdo po nich střílel a co se s nimi stalo. Věšinou to byly posádky oněch Liberatorů sestřelených někde nad mořem. A tím se oklikou dostáváme zpět k Alsteruferu. Většinou jsem totiž pracoval s dokumenty letectva, ale tady se jednalo o námořnictvo. Čeští letci očima německých námořníků, to byla skutečně výjimka a myslím, že takto důležitý dokument od německého námořnictva ve vztahu k českým pilotům už asi nikdy nenajdeme. Byl to československý majstrštych.

Velitelství Coastal Command potopení Alsteruferu ocenilo udělením vysokých vyznamenání, Záslužných leteckých křížů (DFC) kapitánovi P/O Oldřichovi Doležalovi a navigátorovi F/O Zdeňkovi Hanušovi. Vyznamenání jim na mateřském letišti Beaulieu před nastoupenou 311. čs. perutí 31. 1. 1944 slavnostně předal nový velitel Pobřežního letectva (RAF Coastal Command), hlavní maršál letectva Sir William Sholto Douglas.

Lidovky.cz: Existují ještě v příběhu Alsteruferu a české posádky Liberatoru nějaká bílá místa?
Nejsou. Ale rád bych například někdy dostal do rukou fotku kapitána Pauluse Piateka. Ta se nikde nesehnala, dané to bylo i tím, že on sám nebyl příslušníkem válečného loďstva, ale toho obchodního. Vím, že je to vlastně drobnost, ale nemají ji ani angličtí kolegové. Jenže ti si tenkrát všechny zajatce fotili, takže možná lěží Piatekův portrét v některé osobní složce. Na ty je ale v Anglii lhůta na zveřejnění 100 let. Možná že až budu v penzi, dozvím se nějaké další drobnosti. Celkové vyznění už se ale bude měnit těžko, víme totiž v podstatě vše.

Lidovky.cz: Ještě k těm dokumentům. Míra podrobností o plavbách Alsteruferu je až zarážející, Britové se ptali i na zdánlivě nepodstatné maličkosti. Jaký typ informací mohly detaily ve spisech spojencům poskytnout?
Všechno totiž považovali za důležité. Velmi cenná pro ně například byla výpověď radiotelegrafisty Friedricha Warschieda. Ten jim dokázal říct, jakým způsobem navazoval spojení a přes jaké styčné body to dělal. To se v námořní válce velmi cení. Navíc, ačkoli už měli kódování přístroje Enigma rozlousknuté, všechno jim říct nemohla. Občas má Enigma neoprávněně pověst jakéhosi orákula, které ví všechno. Jenže všechny informace přes Enigmu nešly. Některé šly přes telefon či dálnopis. Díky těmto dílčím informacím dokázali sestavit mozaiku skutečného stavu na mořích, zvlásť když se jim povedlo zajmout posádky i dalších lamačů blokády. Od toho tam ostatně zpravodajská služba byla.

Podstatná část osádky Liberatoru 311. československé bombardovací peruti RAF, která potopila Alsterufer. Zleva F/Sgt Ivan Schwarz (horní střelec), F/Sgt Jindřich Hahn (radarový operátor), F/Sgt Marcel Ludikar (radiotelegrafista), P/O Oldřich Doležal (kapitán a první pilot), F/O Zdeněk Hanuš (navigátor a bombometčík) a Sgt Robert Procházka (druhý pilot).

Lidovky.cz: Podařilo se někdy zmapovat, jaký dopad mělo konkrétně potopení Alsteruferu? Na mysli mám třeba situaci, kdy Němci už s těmi tunami wolframu počítali a museli kvůli nim třeba někde zastavit výrobu.
To se takhle jednoduše říct nedá. Němci měli nejaké zásoby, ale aby šlo dosledovat, že kvůli tomuto konkrétnímu wolframu museli někde zastavit stroje, to nelze. Jestli třeba museli zastavit výrobu munice s wolframovým jádrem, to vám nedokáže nikdo říct, v průmyslovém řetězci bylo příliš mnoho dalších dílčích informací. Lze ale obecně říct, že se tomu německý průmysl musel přizpůsobovat a vedlo to k používání méně hodnotných surovin. Projevilo se to například na rychlejším opotřebování tanků, zvláště známých Tigerů. U nich lze například ke konci války dosledovat zvýšenou poruchovost, zkrátka už tolik nevydržely, protože nebyly udělány tak kvalitně. Nejlepším ukazatelem škody je asi fakt, že se jednalo o roční potřebu celé Třetí říše. To svědčí nejlépe o tom, že to byla vážně rána.

Lidovky.cz: A co osmičlenná česká posádka? Máte mezi nimi některé oblíbené příběhy?
Je jich hned několik. Tak třeba kapitán Oldřich Doležal se později za komunismu zúčastnil hromadného přeletu tří letadel Dakota, která patřila aerolinkám. Utíkal tak se svou rodinou za hranice. Dakoty startovaly z Brna, Ostravy a Bratislavy, všechny měly letět do Prahy. Jenže všechny dosedly v Erdingu nedaleko Mnichova v Západním Německu. StB si ale piloty hlídala, jako rukojmí si tu v podstatě nechávala jejich rodiny, dohlížela tedy na to, aby s nimi příbuzní neseděli v letadle. Jenže piloti si mezi sebou své rodiny proházeli a StB tak dokonale ošálili. Ale zajímavý životní příběh mají skoro všichni, takový František Veitl byl členem ochranky prezidenta Beneše.

Britský Záslužný letecký kříž (Distinguished Flying Cross, DFC). Obdržel ho kapitán Doležal i navigátor Hanuš.

Lidovky.cz: Co dělal na palubě Liberatoru?
Byl to zadní palubní střelec, ve čtyřiceti letech byl z posádky nejstarší. Byl to vytáhlý bývalý četník, v roce 1938 si prošel svou porcí přestřelek s Henleinovci v rámci jednotek SOS v pohraničí. Poté utekl za hranice a díky své postavě a správným četnickým návykům se dostal k Benešovi do ochranky. Jenže Veitl chtěl válčit. O rok později 3. října 1944 zemřel na palubě jiného Liberatoru, kterého německé stíhačky sestřelily u norských břehů.

Lidovky.cz: Vysoké vyznamenání Záslužného leteckého kříže nakonec dostali jen Hanuš a Doležal. Proč?
Předně Angličané tato vyznamenání rozdávali velmi poskrovnu. Nikdy se nestávalo, aby je dostala celá posádka letounu, bez ohledu na to, co dokázala. Doležal byl jako kapitán přirozeně důležitý a Hanuš jako navigátor přesně svrhnul jediné dvě pumy, které měl a které Alsterufer potopily. Zbytek posádky zase dostal  Československé válečné kříže 1939, které Doležal ani Hanuš nedostali. Ostatně z oněch dvou a půl tisíců československých letců u královského letectva dostalo Záslužné železné kříže jen padesát šest lidí, tedy skutečně vybraná společnost.

Československý válečný kříž 1939.

Lidovky.cz: Jaké byly jejich osudy za komunismu?
Jak už jsem říkal, Veitl padl už za války. Jinak hned pět z nich prchlo za hranice do Anglie, v Československu zůstali jen Robert Procházka a Josef Kosek. Až na úplné výjimky umírali západní piloti v zapomnění. Za normalizace se zkrátka nekrology západním letcům nepsaly. Pamatuji si, že jsem jednou do odborného časopisu takový nekrolog válečního pilota napsal i s jeho fotkou. Tu ale ořízli tak, aby na ní nebyla vidět křídla na klopě, která odkazovala k britskému letectvu.

Lidovky.cz: Zpět k nalezeným dokumentům. Vy si musíte u archivů hlídat, kdy a jaké dokumenty zveřejňují?
Dobrý historik si to hlídá. Zároveň mám ale s britským archivem domluvu, že mi novinky oznamují. Jenže v nich mi nenapíší, že zpřístupnili Alsterufer, místo toho mi dorazí zpráva, že zpřístupnili fond ADN-14, ve kterém jsou kapitoly z námořní války. Tak už se tím musíte prohrabat.

Lidovky.cz: Nemají to ještě digitalizované?
Většina archivů už poslední roky digitalizuje, hlavně ty nejohroženější fondy, to jsou ty nejpoužívanější. Týká se to hlavně operačních deníků jednotek. Nejčastějšími badateli totiž v archivech nejsou historici, ale hledači rodinné historie. Vědí třeba, že jejich dědeček sloužil u tohoto konkrétního regimentu a tak chtěji vědět, co ten regiment během války dělal. Námořní záznamy, o kterých hovoříme my, ale tak „horkým zbožím“ nejsou, proto v digitální podobě nebývají. Zrovna britský archiv je zdaleka nejvíce přátelský k bádání.

Odtajněno! Titulní strana dokumentu, který odkrývá mnoho podrobností o poslední plavbě Alsteruferu. A také o jeho celkovém nákladu, o němž se dlouho spíše jen spekulovalo.

Lidovky.cz: Hodně asi pomůže i fakt, že si záznamy nemusely projít čtyřiceti lety totality jako u nás.
Samozřejmě, tam měli naštěstí kontinuitu. Tady se ničilo ve velkém. Ještě na přelomu osmdesátých a devadesátých let se v centrálním vojenském archivu skartovaly kmenové listy vojáků narozených v letech 1887 až 1900. To byly přesně ty ročníky, které válčily v první světové. Pro všechny rodinné badatele, kteří chtěli dosledovat osudy svých příbuzných to byla katastrofa. My se jim ale snažíme co nejvíce pomáhat a hledat pomocné zdroje. Britský archiv je jako skvěle organizovaná fabrika na informace. Do půl hodiny dostanete, jakýkoliv karton si vyžádáte. Denně na ně máte navíc limit jednadvacet, což se ani nedá stihnout. U nás jsou to tři. Je to takový historikův sen.

Lidovky.cz: Máte na svou studii nějaké ohlasy v zahraničí?
Ano, posílal jsem ji například do Anglie, kde funguje Svaz letců svobodného Československa se sídlem v Londýně. Byl to spolek českých letců v RAF, dnes už jsou tam hlavně jejich potomci. Ostatně vede ho Tom Doležal, syn kapitána z onoho slavného Liberatoru. Tam z toho měli obrovskou radost. Jinak je ta studie ještě mladá, než se dostane mezi lidi, bude to ještě chvilku trvat. Nechci náš vliv nějak přeceňovat, psali jsme to, protože od toho tu jsme a baví nás to.

Blockadebrecher-Abzeichen. Odznak udělovaný posádkám lamačů blokády.

Lidovky.cz: Je ještě nějaký „svatý Grál“, který byste chtěl dostat do ruky?
Ze západních archivů toho už asi moc nepřijde, nejvíce toho očekávám z archivů ruských. Tam leží ještě hory spisů, které nikdo z Čechů neviděl. Skrývá se tam velká část našich nejnovějších dějin, kompletní období po roce 1945. Čeká nás tam spousta překvapení. Bohužel mám pocit, že v devadesátých letech to náš stát lidově řečeno prokaučoval. Za Jelcina byl totiž přístup ještě docela liberální, dnes už Rusové tak vstřícní nejsou. Němci a Poláci si například v Moskvě zakládali pobočky svých historických ústavů, ve kterých se kopíroval jeden dokument za druhým.

Lidovky.cz: Myslíte si, že tam ještě skutečně všechno leží?
Myslím, že ano, v roce 1997 jsem byl totiž sám překvapený, v jak kompletním stavu jsem tam dostal dokumentaci, která mě zajímala. Problémem ale může být, že nová generace historiků už moc rusky neumí. Naše historie je spojená také s Rakouskem-Uherskem, ale německy už také moc lidí neumí. Všichni jedou na angličtině a pokud možno z digitalizovaných zdrojů. Ta tendence je zřejmá, prezenční studium, které vám nic jiného nenahradí, se pomalu vytrácí. Ale to už je futurulogie. Já jsem ostatně historik, nejsem prognostik.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!