Když v roce 1996 do Uherčic přišla, prohlašovalo ministerstvo kultury, že se z rozlehlého státního zámku v zapadlém cípu Znojemska stane vzor záchrany památek. Platilo to jen několik let.
„Stavební firma je stále nasmlouvaná, vlastně jsme stále na staveništi, ale není z čeho ji zaplatit,“ svěřuje se LN kastelánka. A znovu spravuje igelit obalující zbytky jednoho z více než tří set zámeckých oken. Chrání alespoň zčásti zbytky vnitřní barokní výzdoby. Okna už měla být dávno repasovaná a zasklená – místo toho by si tu ale mohli výrobci igelitů vybudovat výzkumnou laboratoř.
„Na jižní straně, kde se víc střídají teploty, vydrží takový igelitový obal okna třeba jen tři roky. Na severu o něco déle,“ dodává Eva Štěpánová. Peníze nezbývají ani na nátěry zbytků původních okenních rámů, ani na natření těch, které v roce 1996 řemeslníci repasovali.
Rozhodnutí padne v červnu
I to je jeden z důvodů zoufalé radosti z jinak nelichotivé nominace. Zařazení památky na varovný seznam organizace Europa Nostra může Uherčicím pomoci: dát varování státu, ale i inspiraci mecenášům a zahraničním fondům. Rozhodnutí má v červnu padnout v Aténách.
Za výběr Uherčic nebojuje jen Národní památkový ústav jako správce, ale také lidé ze zahraničí – britské sdružení přátel historických objektů v České republice. Ti sami už do Uherčic poslali desetitisíce korun ze sbírek. Sotva to stačilo na restaurování jedné ze soch, které se nyní tísní ukryté pod arkádami na jednom ze čtyř obřích nádvoří.
Stav zámku, označovaného za učebnici stavebních stylů, se totiž zhoršuje exponenciálně. „Když oprava začínala, mluvily odhady na uvedení areálu do obstojného stavu o 270 milionech korun. Dnes je částka na půl miliardě,“ líčí kastelánka. Stát dal za 17 let přibližně 62 milionů korun, většinu spolkla obnova střech.
ČTĚTE TAKÉ: |
Uherčický komplex čítá více než dvě stovky místností včetně těch zdobených štuky od Baltazara Fontany – italského mistra, který dal tvář například bazilikám na Svatém Kopečku nebo ve Velehradu.
Vedle je vidět unikátní renesanční sgrafita v lososové barvě. Ovšem jen ve zbytcích, mizejících pod nápory počasí. „Říkali tomu tady učebnice uměleckých stylů,“ dodává trpce kastelánčin manžel František. S ještě jednou pomocnicí jsou tu jediným personálem.
Dobrovolně sem jezdí pomáhat několik rodin, které zámek uchvátil, loni se přidali nadšenci ze sdružení Brontosaurus. Zdít ale nemohou, spíš vyklízet nánosy a aspoň trošku udržovat okolní park.
Vojáci, státní statek, trestnice, to vše jako dílo zkázy Do roku 1945 byl uherčický zámek vmajetku šlechtického rodu Collaltů. Ti tam často z Itálie jezdili spíše na léto, přesto za nich zámek se základy z 15. století ještě zářil.
Bylo vidět původní gotickou renesanční přestavěnou tvrz, renesanční arkády i komnaty s barokními štuky, klasicistní úpravy některých interiérů i navazující francouzský a anglický park s obeliskem či první rozhlednou na Moravě.
Zámek po válce zůstal v těsné blízkosti hranic s Rakouskem. Tedy nepřístupný. Dovnitř nastoupila armáda, státní statek, krátce i nápravný tábor pro ženy. K sochám se přivazoval dobytek, pod freskami skladovalo zrní, renesanční výzdobu překryly olejové malby. V roce 1970 se zřítila část renesanční věže nad konírnami, její zbytek pak strhly traktory.
Zámek leží stranou. Většina lidí ho míjí
Dnes se rozpadají kamenná schodiště, narušené štuky a malby sňaté původně na dva až tři roky jsou stále nezrestaurované v bednách. Historické mozaiky na podlaze překrývá beton, jinde podlahy chybí. A v krovech pod (naštěstí vyměněnými) střešními taškami stále číhá zákeřná dřevomorka.
Leží stranou všech cest, míjejí jej proto i politici. Svou polohou zámek trpí dodnes: ač patří k rozlohou největším obdobným památkám, ročně si ho prohlédne přibližně 2,5 tisíce lidí.
Leží stranou hlavních turistických tras, i od nedaleké Vranovské přehrady se k němu mnoha lidem nechce. Míjí jej politici a s několika světlými výjimkami i mecenáši. Když jednou ročně zazáří zničený Banketní sál při koncertu Znojemského hudebního festivalu, je to malý svátek: mezi lidmi vyděšenými stavem objektu se vždy vybere aspoň na jedno či dvě okna do tohoto sálu. Aby zmizel děsivý igelit.
Je to paradox: experti po celé Evropě teď rozhodují o zničeném zámku, který pro většinu lidí zůstává neznámý.
