KALENDÁŘ VĚDECKÝCH OSOBNOSTÍ A OBJEVŮ
Násilná rekatolizace v době pobělohorského temna učinila z rudolfinského kulturního a vědeckého centra Evropy její periferii. V historicky zřejmě první významné emigrační vlně odešly z českých zemí statisíce lidí. Rozptýlili se po protestantských (nebo alespoň tolerantních) zemích, většinou s novým prostředím splynuli a jejich děti se již hlásily – jménem, jazykem, přesvědčením – k jinému národu.
Mezi exulanty té doby byl i jakýsi Herschel (Heršl?) z Heršpic u Slavkova. Za nový domov si vybral vzkvétající dolnosaské město Hannover. Zde se jednomu z prapotomků „moravského“ Herschela 15. listopadu roku 1738 narodil syn Friedrich Wilhelm. Stává se po otci muzikantem, kvůli existenční jistotě vojenským. Po vypuknutí války, již kronikáři nazvou sedmiletou, však bez váhání opouští armádu i Hannoversko a odchází do Anglie. Nehledá svobodu víry, jako druhdy praděd, chce jen klid k životu. Je mu sotva devatenáct.
Po několika štacích se roku 1766 usadil v lázeňském městě Bathu na jihozápadě Anglie. Působil tam jako varhaník, dirigent a učitel hudby. Bylo mu už pětatřicet, když narazil na knížku o astronomii. Zaujat, vypůjčil si dalekohled. Jelikož s ním nebyl spokojen, zkusil si ho udělat sám.
Po něm další, větší a lepší. A jelikož žije v zemi vynálezce zrcadlových dalekohledů Isaaca Newtona, nejde o dalekohledy čočkové. Celkem tak William vybrousil okolo pěti stovek zrcadel. Když byl, v roce 1780, konečně s jedním spokojen, začal si jím prohlížet jednu hvězdu po druhé. Večer 13. března roku 1781 takhle v souhvězdí Blíženců narazil na hvězdičku, která se jevila jako kotouček.
Zvláštní; hvězdy totiž díky své vzdálenosti i v tom nejsilnějším dalekohledu stále zůstávají bodem... Když navíc zjistil, že těleso se oblohou pomalu šine (což hvězdy rovněž nedělají), usoudil, že objevil kometu. Poté co ji skrze Královskou společnost v Londýně zveřejnil, začali matematici počítat její dráhu. S parabolou typickou pro dráhu většiny komet ovšem neuspěli. Zato když zkusili elipsu, seděla! A po elipse, jak zjistil už Kepler, obíhají planety!
Objevitel chtěl planetu pojmenovat po anglickém králi, ale nakonec se ujal název Uran. Herschel se přesto stal sirem a královským astronomem. Od Jiřího III. dostal roční důchod 200 liber a peníze na stavbu ještě většího dalekohledu. Ten zkonstruoval už ve svém novém působišti ve Sloughu u Londýna. Měl průměr 1,2 metru a ohniskovou vzdálenost 11 metrů. „Ukazoval“ tak dobře, že když k němu Jiří III. vedl na návštěvu arcibiskupa canterburského, pravil: „Pojďte, Vaše Eminence, ukážu vám cestu do nebe...“
Především díky tomuto teleskopu pak Herschel prozkoumal vesmír jako nikdo jiný v té době; s jeho pomocí objevil řadu kosmických objektů, jako první kupříkladu viděl mlhoviny jako shluky hvězd. Když pak jednou rtuťovým teploměrem měřil tepelné účinky jednotlivých barev spektra slunečního světla, objevil infračervené záření.
Určil také kupříkladu směr pohybu Slunce (o němž se mimo jiné domníval, že je obydlené), první získal jakés ponětí o tvaru Galaxie, který přirovnal k „puklému mlýnskému kamenu“. Je autorem termínu asteroid (planetka).
Oženil se v padesáti letech a zplodil jediné dítě – syna Johna, rovněž vynikajícího astronoma.
William Herschel zemřel v roce 1822.
