Šlikův renesanční skvost se po válce postupně proměnil v pustnoucí město obklopené koncentráky. Uran, který by z něj v normálním světě vyrobil kvetoucí lokalitu, byl jeho zkázou, protože se tu bezplatně doloval pro sovětského bratra. A přitom Jáchymov na přelomu 19. a 20. století patřil k oblíbeným lázním a měl třeba i unikátní lokálku, která překonávala poměrně velké stoupání, vlak tudy poprvé projel v roce 1896. Co by dnes bylo turistickou atrakcí, se nesmyslně demontovalo v roce 1957. Renesanční domy podél hlavní třídy až k radnici jsou na spadnutí: vybité a s vyvrácenými vraty. Je to jízda hrůzy, kterou korunuje ruina Hornického domu přímo proti radnici, ale místní konšelé se už nevzrušují léta. Hlavně že v té řadě svítí neon nevěstince. Jako by tu válka skončila včera. Zdejší městský úřad nechal zchátrat větší část historických domů a hájí se tím, že jejich předchůdci je prodali soukromníkům - ty nelze k ničemu donutit, navíc tu prý je radon. Tím ale určitě není zamořený horský hotel na Klínovci, který také Jáchymovu patřil. I z něj je troska, s níž si nelze poradit jinak než stržením, což je také výsledkem všelijakých čachrů. Však také v Jáchymově není výjimkou, že se tu nájemcům, kteří chtějí normálně provozovat lanovku, taková lanovka prostě zapálí...
Tristní dojem umocňují vystrčení trpaslíci a jiný ohavný tovar visící na zboulovaných fasádách. Spodku města dominují dva atomové reaktory - lázeňský dům Curie a Běhounek. Věřím, že madame Curie by se při pohledu na děs nesoucí její jméno odvrátila a zaštkala. Jinak ovšem lázeňská část, kde se promenují naftoví šejkové, funguje perfektně a je městem ve městě, i když zůstává záhadou, že hosté dokážou od okolního bordelu abstrahovat. Někdy se opravdu nelze ubránit pocitu, že naše země pořád ještě nevzkvétá a co nezmasakroval bolševik, zrajtovali jsme si ochotně sami.
