Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nejsem tak hodná, jak vypadám

Česko

* LN Váš taneční partner ve StarDance, profesionální tanečník Michal Petr, je hodně dobrý. Před časem se probojoval do finále Mistrovství světa v salse a mambu a vyjádřil se, že ve StarDance chce zvítězit. Neděsí vás to trochu?

Děsí! Petr je náročný, ale na druhou stranu, když mi připadá hodně přísný, tak si říkám, Filipová, jsi v roli žákyně, tak se musíš snažit. Kdyby to bylo obráceně a já ho učila na kytaru, tak si na něm také smlsnu. (směje se)

* LN Prý jste velká perfekcionistka...

To on taky. Nevím, jestli to byl záměr, ale je fakt, že tvůrčí tým k sobě přidělil dva pedanty. Na druhou stranu, když si lezeme tou dokonalostí na nervy, tak se zastavíme a něčím to zlehčíme. V tom se skvěle doplňujeme.

* LN Už jste se naučila chodit na podpatcích?

Ne. Celý život chodím v teniskách. Podpatky nenosím nikdy – až teď. Jsem zvědavá, jak to zvládnu. Vždyť já jsem včera na tom naleštěném parketu málem upadla i v keckách!

* LN Teď máte hodně hektické životní tempo. Stíháte sledovat i společenské dění, například rozvod pana Paroubka, miminko premiéra Topolánka a podobně?

Přiznám se, že moc ne, protože okamžitě po tanci nastupuje druhá směna, a to je muzika. Nemůžu ji najednou odložit. Musím hrát na nástroj i několik hodin denně. A pak je tu rodina. Tu také nechci zanedbávat. Ale zase úplný ignorant nejsem, registruji ty největší kauzy. Ale musím říct, že čím jsem zralejší, tím velkorysejší a tolerantnější se snažím být. Já totiž u nás Čechů pozoruji takovou docela nešťastnou vlastnost, že se hodně zabýváme tím, co dělají jiní lidé. Takové to, podívej, co si zase sousedi koupili a s kým chodí ten a onen nebo jak to, že to mojí kamarádce vyšlo a mně ne... Já mám o tom dokonce písničku s textem od Zdeňka Rytíře, kde se říká – když může on, tak proč ne já, a když nemůžu já, tak ať nemůže ani on... To jsou přesně ty pocity, které jsou patrné všude kolem nás. Takže já registruji ostatní lidi, dělám si určitý názor, napadne mě, co bych udělala já, ale nesoudím. Nesoudím sama sebe ani nikoho jiného. To je velmi očistné. Osvobozuje vás to od negativních pocitů.

* LN Já tomu rozumím, ale není to vlastně trochu pohodlné a alibistické, nemít názor?

Já myslím, že ne. Já si názor udělám, ale nerozebírám ho s jinými. Každý se může rozhodnout, co je pro něho podstatné. Já jsem před několika lety prožila velmi těžké životní období, měla jsem plno problémů, ale postavila jsem se k nim čelem. Jakmile sledujete svoji cestu, pak nemáte čas řešit nějaké skandály. Tím, že jsem se programově rozhodla nevrtat se v životech jiných lidí, získala jsem nadhled a sílu. Jsem sama se sebou vnitřně spokojená. To je teď taková moje filozofie.

* LN Jak vás tak poslouchám, zdáte se dokonalá – nesoudíte, nekritizujete, hledíte si svého... Taková hodná holka. Umíte i zlobit?

Já zlobím strašně. Vůbec nejsem tak hodná, jak vypadám. Moji kolegové by vám to mohli potvrdit. Naučila jsem se být přímá, říkat, co si myslím. Dřív se mi dokonce stávalo, že jsem vyletěla a rozčílila se do nepříčetna, ale teď si říkám, proč? Proč si brát energii?

* LN Co vás tedy dokáže nejvíc vytočit?

Neomalenost, nízkost a vulgarita v mezilidských vztazích. A strašně mi vadí pokrytectví, protože je zákeřné.

* LN Pro hodně posluchačů jste „ta zpěvačka s francouzským vlivem“. Všechno to začalo před nějakými pětadvaceti lety, kdy jste získala stipendium na hudební akademii v Paříži. Za komunismu to byla velká výjimka, aby se někdo dostal na Západ, aniž by se zapletl s režimem.

V mém případě nešlo o nic jiného než o velké štěstí. Prostě jsem měla kliku, že mi bylo to stipendium nabídnuto a já ho mohla přijmout.

* LN Považujete Paříž za svůj životní milník?

Do jisté míry ano. Nejdřív to ale byl šok. Jen si vzpomeňte, v jaké ulitě jsme tady žili. A pak přejedete hranice a vidíte všechno to, co doma nemáte – obchoďáky, auta, jinak oblečené lidi, spoustu možností. Zažila jsem tam první setkání se samizdatem... Někdy je mi až líto, že všechny tyhle věci, které mě udivovaly a fascinovaly, vlastně převálcovaly to hlavní, proč jsem do Paříže přijela. A to byla hudba. Tenkrát jsem nebyla asi dostatečně vyzrálá. Kdybych tam jela až teď, určitě bych se víc soustředila na muziku.

* LN Proč jste tenkrát na Západě nezůstala?

Protože jsem věděla, co by to znamenalo pro moji rodinu, pro mámu, tátu, mladšího brášku, který studoval... Navíc jsem cítila, že mě tam vnímali jako výchoďačku. To mi velmi vadilo a nešlo to ničím vykompenzovat – ani znalostí jazyka, ani hudebním uměním. Možná bych zapadla, kdybych tam vplula do nějaké rodiny a stala se ortodoxní Francouzkou, ale toho pravého jsem nepotkala a zůstávat jen tak se mi nechtělo.

* LN Nelitovala jste toho někdy?

Ne. Šla jsem si svojí cestou, ale nepopírám, že Paříž na mě měla velký vliv. Kromě toho, že jsem se domů vrátila dospělejší, mi to dalo i prohloubení znalosti jazyka. Mě cizí řeči fascinují. Moje rodina vždycky říká, že když mluvím francouzsky, změním nejen intonaci, ale i gesta. Ne nadarmo se říká: kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.

* LN Kolika jazyky se domluvíte?

Třemi. Kromě francouzštiny mluvím anglicky a rusky. Možná se ještě pustím do španělštiny nebo portugalštiny. Líbí se mi tamější styl muziky.

* LN Není jednoduché vás zařadit do hudebního žánru. Někteří odborníci o vás mluví jako o písničkářce, jiní ve vás vidí zpěvačku popu. Já vás vnímám trochu jako Carole King, která je sice hlavně písničkářka, ale dokáže to rozjet i v rockovém duchu. Jak se vidíte vy?

Carole King velmi uznávám, je mojí oblíbenkyní již od mládí. Je Vodnářka jako já, dělí nás pouze jeden den v únoru. Oslovovala mě vždy jako ženská tvůrčí a interpretační osobnost. Skládá tak jako já, doprovází se na nástroj a má také několik výrazových poloh. To ostatně můžete posoudit, pokud přijdete na můj koncert, který je akustický, kytarový. Se svými dvěma kolegy – kytaristou a zpěvákem Mirkem Linhartem a Angličanem Seanem Barrym, který výborně hraje na irskou harfu, hrajeme velmi pestrý repertoár od notoricky známých hitů po méně známé šansony, balady, keltskou hudbu, ale i klasiku.

* LN Zkoušela jste se se svojí hudbou prosadit i v zahraničí?

Ano, myslím, že můj repertoár hodně oslovuje frankofonní země, tak jsme tam naplánovali turné. V lednu začínám v Lucemburku.

* LN Ještě se oklikou vrátím ke StarDance – je to soutěž, při níž si sáhnou na dno i mnohem mladší ročníky, než jste vy. Nepozastavil se někdo nad tím, že se do tak fyzicky náročné akce pouštíte?

Reakce typu „máš to zapotřebí?“ jsem zatím neslyšela, spíš cítím obdiv od svých vrstevnic, že do toho jdu ve věku, kdy už člověk začíná být trošku pohodlný. Tady jde ale pohodlnost stranou! Víte, já si to, kolik mi je, ani moc neuvědomuji. Možná je to tím, že jsem měla dcerku později... Mám to celé takové posunuté, navíc se hodně pohybuji mezi mladšími lidmi, rozumím si s nimi a věk vůbec neřeším.

* LN Myslíte, že vám StarDance do budoucna k něčemu bude?

Určitě se ta zkušenost promítne do muziky velmi příznivě, protože to pro mě znamená otevření dveří do jiného prostředí, mezi jiné lidi. Mám teď pocit, jako bych žila několik životů najednou. A musím říct, že je to velmi vzrušující!

***

Lenku Filipovou známe jako osobitou, kultivovanou zpěvačku s kytarou. Nehvězdná hvězda, která si pečlivě hlídá soukromí a úzkostlivě se vyhýbá estrádám všeho druhu, od dnešního večera nastupuje do blyštivé show České televize – taneční soutěže StarDance II.

Více o Lence Filipové na www.lenkafilipova.cz

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...