V těch sedmi vteřinách je ale vše. Dynamika, akce, vtip, pečlivá choreografie. „Chceš vidět, jak vypadá blázen? Takhle vypadá blázen!“ vychrlí na hranici srozumitelnosti tmavovlasý mladík na svého spolužáka, rozběhne se školní tělocvičnou a buch! Rozplácne se o stěnu jako Tom, kterému Jerry přibouchl před nosem dveře. Jenže u Toma a Jerryho se něco takového očekává, zatímco placáka o stěnu tělocvičny v reálném světě neuvidíte každý den. Skok vypadá velmi bolestivě, při dopadu těla, jež přistane na zdi jako v kreslené grotesce téměř vodorovně, se ozve slušná rána. Následuje hurónský smích spolužáků stojících mimo záběr; film končí, když mladík vstává ze země, zřejmě bez vážnější újmy.
Šílený Ota vzal YouTube útokem. Jako malý kamínek, který vyústí v lavinu, začal počet zhlédnutí narůstat geometrickou řadou. Nyní je v celkovém seznamu nejlépe hodnocených videí na YouTube na 33. místě. A hlavně – Šílený Ota je silně nakažlivý. Takovým videím se říká „virální“. Působí jako virus, který se přenáší a vytváří své vlastní kopie. Stovky uživatelů na celém světě se poklonily kousku šíleného Oty a rozeběhly se proti zdi. Bohužel málokdo si všiml, že Ota skákal na zeď obloženou dřevěným bedněním. Bůh je ukrytý v detailech, jak se říká. A tak se YouTube začal plnit desítkami nemotorných pokusů a bolestivých tvrdých přistání. Když se na ta videa díváte, připadá vám, jako byste se ocitli ve světě filmu Stalo se od M. Nighta Shyamalana. Kdosi vypustil virus, který v ostatních vyvolává nutkavou potřebu taky si skočit. Zdá se, že k infekci jsou nejnáchylnější hispánské jazykové oblasti: Šílený Ota de menor, Šílený Ota no colegio, Treinamento Para Sileny Ota, Sileny Ota: Brazilian Reply... Stačí si zadat název do vyhledávacího okénka. Škoda že olympiáda nezná disciplínu skok na zeď – nikdo z následovníků se čistotě Otova stylu ani nepřiblížil. Jiné uživatele, kteří si chtějí ušetřit rozbitý nos, svádí Otův kousek aspoň k nejrůznějším remakům. Dabují Otu do světových jazyků, pořizují jeho animované verze či ho pomocí střihu srovnávají s filmovým Spider-Manem. Anebo film stáhnou a znovu nahrají – na serveru je stejná nahrávka s dalším půldruhým milionem zhlédnutí, jen Šílený Ota je v titulku nahrazen polským, popisnějším Jaki idiot.
Daniel Kec není autorem nahrávky, byl jen prostředníkem, který klip na web uložil. Skutečný Šílený Ota sedí přede mnou v kavárně, a představte si – vůbec není šílený. Jmenuje se Otakar Křížek, je mu dvacet čtyři a studuje v Praze vyšší odbornou školu informatiky. Nahrávka, kterou sám vymyslel, režíroval i zahrál, je stará tři roky a vznikla v jeho rodné Příbrami během kurzu break-dance. „Break ale už nedělám, i po půl roce cvičení jsem pořád jen padal,“ svěřuje se překvapivě mladík, který proslul svým pokusem proskočit zdí.
Skok do zdi měl pečlivou přípravu. Ota využil znalosti pádů z tréninku bojového umění nindžucu. Když přemýšlel, jaký prvek by měl zařadit do taneční sestavy, napadlo ho, že zkusí napodobit, co viděl před lety v jednom zábavném pořadu na Nově. Lidé tam v obleku se suchými zipy skákali na pružnou stěnu, na níž chvíli zůstali viset. Ota to ovšem vyzkoušel bez pomůcek. Ví, že jeho video je v českých poměrech přelomové, viděl i několik svých napodobitelů. „Nikomu ale neradím, aby to zkoušel. Jednak jsem neskákal na beton, a také jsem skok rozložil tím, že jsem plácnul do stěny dlaní.“
Úspěch Šíleného Oty nerostl právě šíleným tempem. Nejprve si video nahrávali spolužáci z mobilu na mobil přes bluetooth. Asi po roce se Otovi ozval známý, že viděl nahrávku u kohosi na opačném konci republiky. Teprve pak padlo rozhodnutí umístit film na YouTube. Od té doby si snímek žije vlastním životem.
Ota se netají tím, že jeho cílem je bavit. Nenapadlo ho internetovou slávu nějak zpeněžit a úspěch u dívek mu film příliš nepřinesl, i když obdivných povzdechů není v komentářích k jeho videu málo. Jediný hmatatelný výsledek jeho kousku bylo pozvání do pořadu MTV Best Show Ever. Pro leckoho splněný sen, Ota ale netlačí na pilu. Pozvánka přišla na jaře a on na ni prý ještě „neměl čas odpovědět“.
Zprávy z dívčího WC
Příběh Šíleného Oty nám ukazuje, kam se posunula zábava mládeže dnešní doby. Internet a multimediální technologie lákají k multimediálnímu životu v kyberprostoru. Ulice si našla pro technologie svá vlastní využití. Mobily vybavené kamerou zafungovaly jako zázračné dračí zuby z pohádky – po jejich zasetí do davu povstaly armády zbrusu nových kameramanů. Jak povedená jejich díla jsou, může sledovat každý, kdo navštíví zmíněný portál YouTube nebo jeho českou obdobu Stream.cz. V poslední době sílí trend pořizovat obrazové záznamy ve školách, nejlépe přímo při vyučování. Na kvalitě obsahu obvykle moc nezáleží, hlavně s tím rychle na internet. Jak vypadá takový typický školní trhák o délce třiceti vteřin? Stoupnete si o přestávce do kouta třídy, natočíte bezobsažné laškování spolužáků a záznam pojmenujete nějakým hodně chytlavým titulkem, který vám zajistí alespoň pár stovek kliknutí od zvědavců. Takových „filmů“ jsou na internetu mračna. Návštěvník portálu s tím už musí předem počítat. Kliknete na video „Co dělají holky na WC“ a můžete si být jisti, že se tam pitvoří do kamery, šplhají po stěnách, házejí po sobě toaletním papírem, prostě dělají všechno jiného, než co evokuje název. Voyeur tak dostává lekci a puberťáci se baví.
Podívejme se na to ale z druhé strany. Nežijeme v době kamenné, kdy se ještě četly knihy a do ouška šeptala milostná lyrika. Dnešní doba se vyjadřuje obrazem a školáci a studenti překypují kreativitou. Nezůstat pasivním příjemcem a zapojit se do mediální komunikace je pro ně to nejpřirozenější na světě – a právě to svými filmy na internetu dělají.
Je známo několik případů, kdy byla na video natočena skutečná školní šikana. Polská školačka Anna Halmanová, oběť jedné takové nahrávky z roku 2006, se ze strachu před zveřejněním filmu po návratu ze školy oběsila na švihadle. Šťavnaté sousto pro média i pro propagátory zpřísněného režimu na školách. Tragika takové události obvykle vyvolá i patřičnou mediální bublinu. O školní šikaně se začalo mnohem více hovořit a mládež s mobilem získala punc krvelačných reportérů cizího neštěstí.
Školáci na to reagovali po svém – začali si ze znázorňování šikany dělat legraci. Chcete šikanu? Máte ji mít! Nejlepší obrana je útok. Samozřejmě útok plný nadsázky, který má k násilí mnohem dál než jakýkoliv akční film v televizi. YouTube i Stream. cz obsahují nahrávku nazvanou Oselecká škola. Inscenované záběry drsných rvaček jsou doprovázeny titulky: „Krutost. Krev. Brutalita. A to vše na této škole v Oselcích!“ Autoři oseleckého masakru se dobře bavili a jejich ironie propichuje bublinu hysterie ze školní šikany.
Přesto se Oselecká škola na serveru Stream.cz žádným hitem nestala, nepřesvědčila totiž jeho provozovatele. Nevyhodnotili video jako dostatečně atraktivní a neumístili je na titulní stránce do popředí. Lukáš Záhoř, který je za uživatelská videa na Streamu zodpovědný, vysvětluje: „Kdo nedostane naši podporu zviditelněním, ten má velmi malou šanci prorazit.“
Účo, úsměv!
Kdyby existovala souvislost mezi obsahem nahrávky s fingovaným násilím a skutečnou hrozbou pro žáky, musela by si Masarykova základní škola Kamenačky v Brně-Židenicích zajistit snad ozbrojenou ostrahu. I zdejší deváťáci se totiž se školním prostředím rozloučili natočením videa plného divokých rvaček ve třídě, kde nechybí ani mlácení spolužáka židlí či zabodávání tužky do ruky. Ani tady nejde o šikanu, navzdory varovným titulkům, kterými tvůrci film vybavili, ale o inscenaci. Barrandovští kaskadéři by možná bledli závistí, jak jsou ty dětské souboje dobře natočené a zahrané. Když se video Zábava školáků objevilo na webu Super. cz (v rubrice Staň se celebritou!), strhl se poprask. Místní tisk sedl tvůrcům videa na lep a informoval o „krutých hrách“, jimiž si žáci krátí přestávky. Ředitel školy Roman Skočovský sice video považuje za poměrně neškodné, přesto však záležitost projednal s výchovným poradcem a metodikem prevence a musel situaci vysvětlovat na magistrátu.
Škola je samozřejmě zodpovědná za zdraví žáků nacházejících se v budově. Kdyby byl při této extrémní zábavě někdo zraněn, rodiče by se právem ptali, jak se to mohlo stát. Pedagogové chtějí školní instituci zbavit přísnosti a neosobnosti a – jak vidíme i v Kamenačkách – vymýšlejí pro děti akce typu „noc strávená ve škole“. Na druhé straně žákům dávají najevo, že„jako doma“ se ve škole chovat nemohou. Přitom pro děti je třída to nejpřirozenější prostředí. Logicky se stane i kulisou filmového příběhu, zvlášť když jsou po ruce herci i diváci. Jestli dnes někde vyrůstají noví bratři Wachowští či Coenové, určitě právě režírují své spolužáky před tabulí s mobilem v ruce.
Reakce na film také ukazují odtrženost odborníků od světa současné mládeže. „Musím říct, že mne z toho mrazí. Vůbec bych nečekala, že se dnešní děti takto baví,“ odhalila se v Deníku Rovnost Marie Klusoňová z odboru školství brněnského magistrátu.
Velké nadšení nakonec neprojevil ani on-line deník Super, kde se film objevil. Šéfredaktorka Jana Prokopová přiznává, že celá rubrika Staň se celebritou se minula účinkem. Namísto objevování nových talentů byli zaplaveni bezcennými videi. Záběry školních rvaček čtenáře spíše popudily.
Amatérské školní filmy mají ještě jiný potenciál. Mobil dal žákům do ruky nástroj, který jim dlouho chyběl. Pomůže narovnat nerovnováhu moci, která panovala za zavřenými dveřmi škol. Učitelům to nebude příjemné, předpisy ředitelů to budou zakazovat, ale nic z toho nezabrání, aby žáci dali svým pedagogům jasně najevo: Je na vás vidět. Dosud byla školní třída izolovanou zónou, v níž mohli méně zdatní pedagogové žáky šikanovat, psychicky je deptat nebo předvádět své chabé znalosti látky, a nikdo s tím nic nenadělal. Teď jsou síly vyrovnané. Sféra soukromí se s novými technologiemi stále zužuje. Některé školy instalují do chodeb průmyslové kamery, a žáky tak umisťují pod permanentní dohled. Ale technologie jsou nestranné, slouží všem. A tak se i žáci vyzbrojují kamerami. Studenti vysokých škol si vypomáhají tím, že si natáčejí celé přednášky. Zvědavá kamera zachytí i šikanu opačnou, namířenou vůči učiteli. Našemu dlouho nevětranému školnímu prostředí může nástup paparazzi kameramanů jen prospět.
O autorovi| IVAN ADAMOVIČ, redaktor Pátku ivan.adamovic@lidovky.cz
