Unikátní je i to, že už 138 let provozuje hostinec jediný rod, Jaroslav Křibek je čtvrtým hostinským v dynastii. Za ostravský pivovar Ostravar, k jehož dvorním hospodám Zlatý Lev patří, to řekl Martin Procházka. Zájezdní hostinec postavil v roce 1769 na své venkovské usedlosti u frekventované císařské silnice Mathes Pleva. Cílil hlavně na formany, kteří převáželi sůl z polské Veličky do Vídně. Mohli se tam ubytovat i ustájit koně. Rušná silnice, jež spojuje Ostravu a Opavu, vede kolem hostince i dnes.
  |
Před 250 lety v hospodě býval jeden stůl, dvě tabule, dvě pivní lavice, jedna moučnice (bedna na semleté zrno) a výčep, kterému se říkalo nálevní pult. „Vedle hostince stál sklad na pivo s ledárnou. Zde se ukládaly obří kusy ledu na chlazení piva, aby pivo vydrželo přes léto. Led se také dával přímo do nálevního pultu, aby bylo pivo při servírování pěkně vychlazené,“ popsal Procházka.
Když hostinec v roce 1881 kupoval v aukci za tehdejších 6000 zlatých pradědeček dnešního majitele Johann Křibek, šlo o prosperující podnik. Křibkové ho dál rozvíjeli, rozšiřovali venkovní posezení, naproti přes cestu postavili dětské hřiště s houpačkami a kuželnu a začali dokonce provozovat i malou benzinovou pumpu, protože koně na silnicích začaly postupně nahrazovat automobily. Původní nabídku velkopolomského piva rozšířili o plzeňskou osmičku a piva z nového Českého akciového pivovaru v Moravské Ostravě (dnešní Ostravar).
Hostinec se stal oblíbeným výletním cílem. K jeho prvorepublikové slávě přispěl malíř Valentýn Držkovic, který si u Lva v roce 1921 zřídil ateliér. „Valentýn patřil do blízké rodiny. Sedával u stolu, pozoroval chlapy, jak pijí pivo a hrají karty, a hrozně rád je při tom maloval,“ uvedl současný hostinský Křibek.
Právě za Držkovicem do hospody chodil Petr Bezruč, který v roce 1932 věnoval tehdejšímu hostinskému Jaroslavu Křibkovi báseň: „Před tebum Svinov, Polom vzad,/nalevo v Pustkovec vyhybka:/na hučnici krčma jak hrad/putniče, tam staviš rad/na Kališek do pana Křibka“. Slovo hučnice znamená silnici.
Držkovic svými malbami u Lva vyzdobil taneční sál, který ovšem vzal zasvé ve válce, kdy byla hospoda silně poničena. Když ji Křibkové opravili, komunisté jim ji po roce 1948 znárodnili. Křibkové mohli podnik vést, ovšem kuchyně byla uzavřena a s jakýmikoliv investicemi byl konec. Novými hosty se v 50. letech stali studenti vysoké školy báňské, která se do Ostravy přestěhovala po válce z Příbrami.
„Ti nám v dobách socialismu pomohli přežívat. Ale bylo to samozřejmě složité. Je paradox, že v dobách socialistického plánování se běžně stávalo, že vám v pátek odpoledne došlo pivo. A vy jako hostinský jste se s tím musel vypořádat,“ vzpomínal Křibek.
Globalizace české hospody. Promění ji ‚novoty‘ v irský pub? |
Otec dnešního majitele, který vedl hospodu v dobách socialismu, v budoucnost hospody zřejmě moc nevěřil, a tak syna poslal raději vystudovat zlatnictví. „V Ostravě jsem pracoval v družstvu Zlatník. Zhotovoval jsem rytiny prstenů a přívěšků a zasazoval drahé kameny do šperků. Byla to hezká a klidná práce a já jsem si myslel, že ji budu dělat po zbytek života,“ uvedl Křibek.
V roce 1989 se ale politický režim změnil a otec Křibek se rozhodl požádat o navrácení hospody. „Když jsme hostinec získali v restituci zpět a otec dosáhl důchodového věku, rozhodl jsem se vystřídat ho v roli hostinského a pokračovat v rodinné tradici,“ uvedl Křibek.
Křibkové hostinec zrekonstruovali a obnovili kuchyni, a to i díky Jaroslavově ženě Janě, která vystudovala hotelovou školu a vyučovala obor kuchař-číšník. „V současné době s námi v hospodě pracuje náš syn Lukáš. Bylo by hezké, kdyby syn dál pokračoval v naší rodinné tradici,“ uzavřel Křibek.
