Jižní Súdán je krůček od úplné samostatnosti. Země přestane být největší v Africe a sever současně přijde o ropná pole. CHARTÚM/PRAHA „Mě osobně bude hodně mrzet, jestli se Súdán rozpadne,“ apeloval súdánský prezident Umar Hasan Bašír na voliče na jihu země. Snažil se jim rozmluvit, aby se v referendu vyslovili pro rozdělení země, tedy pro samostatnost jihu. „Ale současně budu rád, že v zemi zavládne mír. Nemůžeme lidem z jihu déle odepírat touhu po samostatnosti. To je jejich právo,“ prohlašoval jeden z nejdéle vládnoucích afrických despotů, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač za zločiny proti lidskosti a genocidu, kterých se měl dopustit během konfliktu v provincii Dárfúr.
Aby dodal svým slovům na vážnosti, oblékl si přes sako tradiční jižanskou róbu v bleděmodré barvě, připomínající římskou tógu. Ostatně Jižané mu připravili uvítání s nezbytným červeným kobercem a nastoupenou jednotkou čestné stráže. Proč by neměli? Protože to byl právě Bašír, kdo sem, na jih, poslal v 90. letech tlupy žoldáků, jejichž úkolem bylo zastrašit lidi tak, aby se přestali brát za samostatnost.
Severní a Jižní Súdán spolu nikdy neměly moc společného. I Britové, kteří území kontrolovali do roku 1956, to dlouho respektovali a spravovali zvlášť muslimský sever a zvlášť křesťanský jih. Naneštěstí je napadlo to koncem 40. let změnit a zemi sjednotit, což v roce 1955, pouhý rok před vyhlášením samostatného státu (které Britové avizovali dlouho dopředu), vyústilo v první občanskou válku.
Boje v zemi od té doby prakticky neustaly, přestože se tu a tam podepsala nějaká ta mírová dohoda. Jedenáct let po oficiálním skončení první vleklé občanské války vypukla druhá, a tu ukončila až smlouva z roku 2005, která jihu přiznala autonomii. Což měl být ovšem jen předstupeň k úplné samostatnosti, kterou má stvrdit referendum.
Jestli se Jižní Súdán osamostatní, země tím mimo jiné ztratí status největšího afrického státu - tím, že přijde o jih, se Súdán zařadí až na třetí místo za Alžírsko a Demokratickou republiku Kongo. Mnohem citelnější ztráta pro sever ale je, že přijde o jižanská ropná pole, což dnes představuje 75 procent veškerých zásob. A právě to mrzí i Bašíra, který na nich masivně profitoval. Tvrdí to aspoň zpráva Mezinárodního trestního tribunálu z prosince loňského roku, podle níž tučnou část zisků z prodeje ropy ukládá na bankovní konta v zahraničí.
Ropným polím Bašír vděčí i za to, že na něj lidé na severu země pořád ještě nedají dopustit - díky nim se Súdán zvedl ode dna tak, že o něm Světová banka ve své nedávné zprávě referovala jako o zemi, která „v posledních deseti letech prošla nejdelším a nejsilnějším růstem od dob, kdy získala samostatnost“. Bašír slíbil, že nepůjde proti samostatnému státu. „Jsme připraveni novému státu pomoct, nabídnout mu jakoukoli technickou nebo logistickou podporu,“ horoval během své návštěvy na jihu. Lidi mu tam ale moc nevěří. „Mluvil hezky, což o to, ale to jsou jen slova, jeho skutečné myšlenky nikdo nezná,“ řekl agentuře Reuters Rose Hawa Simon, který ještě před pár lety bojoval na straně rebelů za samostatnost. Náladu mezi lidmi lze velmi stručně popsat jako nejistotu. Opravdu nebude další válka? Skončí už to věčné krveprolití? Většina byla podle průzkumů rozhodnuta dát v referendu hlas samostatnosti.
Poznámku k tématu čtěte na straně 10
***
Súdánské otázky a odpovědi
* Proč se referendum koná? Je výsledkem dlouholetého etnicko-náboženského sporu v největší africké zemi. Jihosúdánští povstalci ze Súdánské lidové osvobozenecké armády (SPLA) bojovali od roku 1983 do uzavření mírové smlouvy v lednu 2005 zejména za větší autonomii převážně křesťanského a animistického jihu proti islámské vládě v Chartúmu. Nejdelší občanská válka na africkém kontinentu připravila o život asi dva miliony lidí a další čtyři miliony vyhnala z domovů. * Jaké jsou postoje obou stran? V roce 2005 byla v zemi vytvořena vláda národní jednoty mezi severosúdánským Národním kongresem (NC) prezidenta Umara Bašíra a jihosúdánskou SPLA, která pokračuje i po loňských parlamentních volbách. Postoje obou stran se ale začaly postupně rozcházet zejména na detailech mírové smlouvy (rozdělení ropného bohatství či zahraničního dluhu, vytyčení přesných hranic, otázky občanství aj.), odborníci soudí, že většina hlasujících se vysloví pro nezávislost Jižního Súdánu. * Jaké je etnické a náboženské rozdělení země? V zemi s asi 44 miliony obyvatel je na 590 etnických skupin, hovořících více než 400 jazyky. Hlavní rozdíl je mezi arabskými a núbijskými skupinami (což jsou většinou muslimové) na severu a ve středu země a černošským nilotským a súdánským obyvatelstvem na jihu, což jsou především animisté a křesťané. Na jihu žije asi osm až deset milionu lidí, z nichž je přes 60 procent křesťanů, 20 procent animistů a deset procent muslimů. Mnoho obyvatel jihu země má ne příliš dobrou zkušenost se soužitím se severem země, kterou poznamenala dlouholetá válka. * Kdo může hlasovat? K účasti v referendu se zaregistrovaly téměř čtyři miliony voličů (3,93 milionu), z toho přes 3,75 milionu na jihu země, 116 tisíc na severu Súdánu a 60 tisíc v zahraničí. * Jaké mohou být důsledky referenda? Po tomto vůbec prvním referendu v historii afrických zemí by mohl vzniknout nový stát, již 54. v Africe. Mnoho afrických zemí podporuje jednotu Súdánu, protože se bojí, že by se v případě rozdělení mohly secesionistické tendence přenést i do jejich zemí - jednalo by se nejspíš o aspirace například Západní Sahary okupované a anektované Marokem, ropné oblasti Cabinda v Angole i tuarežských regionů na severu Mali či Nigeru.
čtk
