Komunisté, kteří se staví do role agilních obhájců českých národních zájmů, z toho vycházejí jako největší „zrádci“.
Naopak občanský demokrat Jaroslav Zvěřina, který používá národovecký slovník nejméně ze svých stranických kolegů, je statisticky „největší Čech“.
Čísla v tabulce mají nicméně své vysvětlení. Loajalita vůči zemi se měřila jako hlasování jednotlivce vzhledem k hlasování všech českých europoslanců. Protože pravicoví poslanci mají v české čtyřiadvacítce v europarlamentu většinu, svojí prostou početní převahou určují, co je při daném hlasování „český národní zájem“ - byť jde o pozměňovací návrh nemající nic společného s Českem. Komunisté, kteří stojí na opačném konci ideového, a tedy i názorového spektra, proto logicky propadají.
„Co mám k tomu říct? Nic,“ komentuje to „nejmenší Čech“ Jiří Maštálka. „Jsem přesvědčen, že občanům České republiky jsem tím nijak neuškodil,“ dodává. Naopak vítěz Zvěřina: „Zajímavé, zajímavé. No rozhodně mi to nevadí!“ Sám si prvenství vysvětluje tak, že až na „úplné výjimky“ hlasuje shodně se zbytkem českých konzervativců.
Loajalita s politickou skupinou pak znamená hlasování Čecha versus to, jak hlasovala většina Němců, Britů, Francouzů atd. ze stejné frakce - lidovecké, socialistické apod. Nejméně loajální ke „svým“ je tu Vladimír Železný. „Koordinujeme se, jen pokud jde o pět závazných témat - odmítnutí evropského superstátu a podobně. Jinak platí volné hlasování,“ říká člen euroskeptické frakce Nezávislost/Demokracie Železný.
Vysvětlení má i nula u poslankyně Jany Bobošíkové: protože není v europarlamentu členkou žádné politické skupiny, nemůže mít ani žádnou stranickou loajalitu.
