Obří urychlovač se porouchal loni 19. září po devíti dnech od zahájení provozu ještě předtím, než se na něm uskutečnila první srážka urychlených částic. Elektrický výboj při zkratování supravodivých obvodů narušil chladicí okruh s kapalným heliem.
V místě prudce stoupla teplota, helium se měnilo na plyn a celkem šest tun se ho o překot vyvalilo ven. Otvor byl ale příliš malý a tlak unikajícího zdivočelého plynu výrazně poškodil i robustní nosnou konstrukci zařízení. Druhotné poškození způsobené únikem našli odborníci u 52 dalších supravodivých magnetů rozložených na několika stech metrech urychlovače.
Proto se CERN rozhodla pro instalování nových pojistných ventilů, které mají vyšší propustnost v případě úniku plynu. Zatím jsou nainstalovány jen na části prstence urychlovače, ale do budoucna by měly omezit škody vzniklé při úniku plynu.
Následná kontrola objevila další čtyři podobně vadné supravodivé spoje jako ten, který „explodoval“ v září. Bohužel ale odhalila i mnohem rozšířenější problém. Ten se týkal konstrukce měděného vedení, které funguje jako záložní pro případ náhlého zvýšení množství proudu. Na tom technici objevili celkem 80 vadných spojů, ale protože spojů je na urychlovači více než deset tisíc, nedokázali je prověřit všechny. Shodují se ovšem, že konstrukční návrh je špatný.
Kvůli těmto událostem se odstávka urychlovače stále protahovala a stála téměř 670 milionů českých korun. Definitivní konec nečinnosti největšího vědeckého experimentu na světě by měl přijít v polovině listopadu, alespoň podle prohlášení, které CERN učinila na sklonku minulého týdne.
Start bude ovšem velmi pomalý a na nízkých energiích. Po čtyřech týdnech by pak měl urychlovač dosáhnout přibližně poloviny svého nejvyššího plánovaného výkonu (přibližně 3,5 teraelektronvoltu). Pokud tedy vše půjde dobře, první zajímavé výsledky z (napůl) ostrého provozu by LHC mohl fyzikům nadělit „pod stromeček“. Maxima by měl dosáhnout LHC v roce 2011. A zatím se nikdo neodvažuje tvrdit najisto, že ho někdy vůbec dosáhne.
Evropský urychlovač je ovšem i při polovičním výkonu dvakrát silnější než jeho jediný konkurent, americký Tevatron, který pracuje přibližně s výkonem 1,8 teraelektronvoltu. I jeho spouštění provázely různé „dětské nemoci“ a plného výkonu dosáhl až po několika letech provozu.
