Místo soudních tahanic pozemky prostě nakoupil. A důvod? Kdo by čekal nostalgická slova o stesku po staré vlasti, hluboce by se zmýlil. „Víte, když jsem jezdil občas za komunismu do Čech, co mě tady, a zvlášť na Šumavě, fascinovalo, byla ta obrovská rozloha nerozdělené zemědělské půdy,“ tvrdí Wilhelm Sitter, jehož rodina ještě před oficiálním odsunem uprchla v roce 1945 z Vimperka do sousedního Bavorska.
Rodiče sice začali znovu sedlačit a později podnikat v agroturistice, nikdy ale nevlastnili více než 100 hektarů pozemků. „Protože jsme v Bavorsku neměli komunismus, půda zůstává rozdělená mezi drobné sedláky. Koupit další hektary je prakticky nemožné. Jenže já měl vždycky sen, že jednou budu hospodařit opravdu na velkém,“ říká Sitter.
Po roce 1990 k němu na statek začali jezdit na exkurze Češi, kteří měli paradoxně zcela opačné starosti. Chtěli začít po letech socialistického „velkozemědělství“ hospodařit na malém statku stejně jako jejich dědové. To ale nebylo nic pro Sittera. „Spolu s českými známými jsme založili společnost a začali se poohlížet po velkých zemědělských pozemcích v Česku. Shodou náhod jsme se tak dostali k Lipnu,“ říká statkář
A od koho nakupoval? Od restituentů i od spekulantů, kteří věřili, že pozemek v krásné přírodě za čas prodají za stonásobně vyšší cenu. „Někteří lidé měli velké oči. Já ale dával jen tolik peněz, kolik opravdu v Česku stojí zemědělská půda,“ říká Sitter.
Statek i penzion s restaurací nechal synům v Bavorské lese a začal hospodařit za hranicemi. Na 1200 hektarech chová ekologickým způsobem kolem tisíce krav a telat, statek ve Valtrově, dříve ruina, je dokonale opravený, uvnitř funguje penzion. Ze 48 Čechů, které Sitter zaměstnává, však pracuje v zemědělství jen menší část. Další pracují v nedaleké Hůrce v oboru, který by na Šumavě nikdo nečekal.
Třicet žen tady třídí poštovní známky do speciálních kompletů pro evropské pošty i sběratele. „Já se dostal ke známkám už jako kluk a později jsem s nimi začal i obchodovat. Většina peněz, které jsem tady investoval, pochází právě ze známek,“ tvrdí Sitter.
A jak se chovají místní lidé k sudetskému Němci, který „okupuje“ českou půdu? „Samozřejmě nevím, jak o mně někdo mluví za mými zády. V přímém styku jsem se ale nikdy s žádnou averzí nesetkal. A to ani na úřadech,“ tvrdí Wilhelm Sitter. „Já si cením toho, že pan Sitter tady opravdu hospodaří, a to velmi kultivovaným způsobem. Dává práci lidem, kteří by jinak těžko našli uplatnění v jiných oborech,“ říká starosta nedaleké Horní Plané Jiří Hůlka.
