Trochu i proto, že všechny jako první na světě zlezl, ale hlavně kvůli přibývajícím rokům. Nejuznávanější horolezec všech dob včera na jeden den dorazil do Prahy.
* O vašich úchvatných himálajských sólovýstupech bez kyslíku či přechodech Antarktidy a pouští se bude vyprávět snad navěky. Nicméně, kterého svého výkonu si vážíte nejvíc?
Asi faktu, že ještě žiju... Důležité určitě bylo, když jsme v roce 1978 s Peterem Habelerem jako první na světě vylezli na Mount Everest bez kyslíku. Svůj význam ale měly všechny cesty do hor. Po každé z nich byl totiž člověk zase o něco zkušenější.
* Nenaplnily se vám v horách v něčem vaše sny a touhy?
Asi jednu třetinu expedic se bohužel nepodařilo dotáhnout do konce. Kdyby se tak ale stalo, možná bych teď zase nebyl mezi vámi... Já jsem se ale z každého neúspěchu poučil. Možná i víc než z úspěšných akcí. Snad jediná věc mě trochu mrzí – nikdy jsem se nedostal na jižní pól.
* Makalu a Lhotse se v roce 1986 staly vašimi posledními zlezenými osmitisícovkami. Nepřemýšlíte někdy o tom, po dlouhé době se do těchto míst vrátit?
Na nějakou lehčí osmitisícovku, jako třeba Čo Oju nebo Gašerbrum bych si ještě troufl, ale nejspíš už ne bez kyslíku na Mount Everest. Občas si ale zalezu dodnes. V hlavě mám teď pár projektů na nějaké šestitisícovky a sedmitisícovky. Nějak se mi ale zdá, že ty hory jsou každým rokem nějaké vyšší. (směje se)
* Co vlastně děláte ve volném čase?
Před pár roky jsem se odstěhoval ze svého hradu Juval dolů do Merana, protože naše čtyři děti musí chodit do školy. Věnuju se projektu dolomitských muzeí, lezu se svým synem, který už je lepší než já, přednáším a hodně cestuju. Už si nemohu dovolit 3–4 expedice ročně či křižování písečných pouští a sněhových planin.
* Neláká vás alespoň vrátit se do základního tábora Nanga Parbat? Tedy do míst, kde jste pomáhal v roce 2005 pohřbít tělo svého bratra Günthera, které se našlo 35 letech poté, co zemřel při vašem společném dramatickém sestupu z této hory?
Na tuhle expedici vzpomínám z pohledu halucinací a ztráty bratra. Tehdy jsme se oba ocitli v zoufalé situaci na pokraji šílenství. Měl jsem pocit, že už nejsem jedna bytost, že se dívám sám na sebe, že ze sebe vystupuji. Při cestě dolů jsem několikrát cítil, že mohu zemřít. V roce 2005 jsme tam tedy Günthera pochovali a o dva roky později se 27 lidí jemu blízkých do těch míst vydalo. Alespoň jsem rodině ukázal, kde se tragédie stala. Tím to pro mě skončilo.
* V posledních letech se čím dál častěji hovoří o narůstající komerci ve vysokých horách. Vždyť na Mount Everestu už přistála i helikoptéra a dorazila tam také olympijská pochodeň. Co si o tom myslíte?
No, je otázka, jestli tam ten oheň byl... Na fotografiích mi tam mnohé nesedělo. Situace na nejvyšší hoře světa není úplně podle mého vkusu, ale je třeba vidět i druhou stránku věci. Že turismus přináší domorodcům obživu. Já jsem ještě lezl na Everest, aniž bych musel cokoliv platit a poznal jsem tam tu nádhernou panenskou divočinu. Dnes se za výstup platí 10 tisíc dolarů a z hory se nedávno sneslo sedm tun odpadků. Chtěl bych proto prostřednictvím své nadace pomoci finančními prostředky na úklid Everestu.
* Žijete v Meranu, tedy oblasti, která dříve patřila Rakousku. Cítíte se spíše Italem, nebo Rakušanem?
Nejsem Ital ani Rakušan. Cítím se Evropanem a Jihotyrolanem. Vy, protože jste malý národ, se ale asi můžete cítit jako Češi.
***
Král hor
Milníky Reinholda Messnera Čím byl: Horolezec, dobrodruh, spisovatel, politik. Úspěchy ve velehorách: První osmitisícovku (Nanga Parbat) zlezl v roce 1970. Při návratu zahynul jeho bratr. Jako první stanul na všech čtrnácti osmitisícovkách. V roce 1978 udivil prvním výstupem na Mt. Everest bez kyslíku. Další dobrodružství: Pěšky přešel Antarktidu i Grónsko a pouště Takia Makan a Gobi.
