„K naplnění znaku týrání nepostačuje uplatňování dominance ve vztahu jedním z partnerů, nedostatek empatie ani to, co je nazýváno vztahovou asymetrií, nepostačuje k němu ani velmi neuspokojivé, případně konfliktní partnerské soužití, byť může pro druhého partnera znamenat traumatické prožívání a přinést i následky v podobě psychické poruchy,“ stojí v rozsudku senátu s předsedou Josefem Mazákem.
Vysokoškolsky vzdělaní manželé žili ve společné domácnosti s dětmi ve středních Čechách. Obžaloba tvrdila, že muž partnerku v letech 2013 až 2019 vulgárně urážel, zesměšňoval a ponižoval. Například zpochybňoval její mateřské schopnosti a inteligenci, říkal, že dělá všechno špatně a nic nezvládá. Žena pak o sobě a svém zdravém rozumu skutečně začala pochybovat.
Když žena nepřišla domů v domluvený čas, uzamkl muž vstupní dveře a vypnul si mobil, aby nebyl dosažitelný. Obžaloba také uváděla, že když spolu jeli autem, muž schválně překračoval rychlost. Když mu partnerka řekla, že se bojí, tak se jí vysmíval a říkal, že „má se svými strachy něco dělat“. V době, kdy se vztah začal hroutit, dopouštěl se muž podle obžaloby i fyzického nátlaku, například naznačoval úder do hlavy nebo do ženy hrubě strkal.
Děti na otcovo počínání reagovaly pláčem, manželka vše vnímala jako těžké příkoří, manipulaci a citové zneužívání, uváděla obžaloba. Projevovala se u ní řada příznaků z posttraumatického spektra, emocionální labilita, úzkost, plačtivost a strach.
„Jednání neodpovídá znakům týrání“
NS ale nenašel důvod k trestní represi. „Jednání obviněného nedosáhlo onoho vyššího stupně hrubosti, krutosti a bezohlednosti, který odpovídá znaku týrání ve smyslu uvedeného trestného činu. Podstatou jednání obviněného nebylo systematické uplatňování moci a kontroly, nýbrž spíše opakovaná situačně vyvolaná prchlivá jednání v afektu,“ rozhodl NS.
Kauzou se původně zabývaly Okresní soud v Příbrami a Krajský soud v Praze. Uložily muži dvouletý trest vězení s podmínečným odkladem na další dva roky.
Muž se v úspěšném dovolání hájil například tím, že vulgaritami reagoval na ženiny „provokace“ a na neuspokojivý stav domácnosti. Státní zastupitelství naopak neúspěšně prosazovalo náhled, že týrání nemusí mít nutně jen povahu fyzického násilí, ale může spočívat výlučně v působení psychických útrap. Vyšší stupeň hrubosti a bezcitnosti lze podle žalobců odvodit z jednání pachatele jako celku, i když jednotlivé dílčí ataky, pokud jsou hodnoceny odděleně, nejsou příliš závažné.
NS podobný rozsudek vyhlásil i letos v březnu. Tehdy zprostil obžaloby muže, jenž byl původně potrestán za dlouhodobé, převážně psychické týrání manželky. Dospěl k závěru, že mužovo počínání sice bylo odsouzeníhodné, choval se jako despota, nešlo však o trestný čin. „Obecně chvályhodná snaha státu o kultivaci partnerských vztahů musí mít určité hranice zejména v oblasti trestní represe,“ stálo v předešlém rozsudku téhož senátu.
