Na epilepsii římského státníka se usuzuje jak díky svědectvím životopisců, tak kvůli bohaté historii této choroby mezi Caesarovými předky i potomky. Jeden ze záchvatů vojevůdce údajně stihl přímo během bitvy u Thapsu. Někteří historici diagnózu zpochybňují a tvrdí, že v Caesarově případě se mohlo jednat pouze o hypoglykemii, která někdy způsobuje záchvaty epilepsii podobné.
Johanka z Arku (1412-1431).
Tato francouzská světice zažila mnohé náboženské vize. Někteří badatelé je označují za extatické epileptické aury. Epileptické záchvaty s čistými sluchovými i vizuálními halucinacemi bývají velmi řídké, což vedlo některé badatele k odmítání hypotézy o Panně Orleánské jako epileptičce. Tato teze odkazuje na historické vnímání epilepsie jako „svaté nemoci“, která postihuje božské osoby. Z podobných důvodů zřejmě byla epilepsie připisována i Sibyllám či proroku Muhammadovi.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881).
Tento ruský romanopisec je zřejmě nejslavnějším epileptikem vůbec. Svou chorobu považoval za zvláštní dar a stala se opakovaným motivem jeho próz.
Kníže Myškin, hlavní postava románu Idiot, rovněž trpí touto nemocí a díky němu jsme velmi podrobně seznámeni s autorovým vnímáním epilepsie. Dostojevskij mluvil o zvláštním pocitu radosti, který zažívá bezprostředně před záchvatem. „Nevím, trvá-li tato radost vteřiny či hodiny, ale nevyměnil bych ji za všechny požitky světa.“
