ZÁKLADNA SHANK/PÚLI ALAM Po silnici do správního centra Lógaru jede kolona obrněných vozů „humvee“ s českými vlaječkami na anténách. Na každém vozidle je namalován různě zbarvený štír. Střelec v prvním obrněném autě gestikuluje na vozidla, která jedou proti, aby zastavila u krajnice. Jeho gesta jsou natolik rezolutní, že zastavují všechna.
Když dorazí do sídla guvernéra provincie v Púli Alam, okamžitě zabezpečují prostor. Pak z vozidel vystupují náčelník štábu Provinčního rekonstrukčního týmu major Petr Blecha a zástupce civilní části týmu Igor Klimeš.
Zakrátko je jako staré známé přivítá viceguvernér provincie Abdul Ghevas Patang a chvíli na to přijíždí americký podplukovník Charles Bradley. Všichni se účastní každotýdenní „provinční bezpečnostní rady“, jejímž úkolem je koordinovat postup v otázkách bezpečnosti mezi zástupci civilní správy, afghánské policie a armády a západních koaličních sil v oblasti. Po zdvořilostním začátku si viceguvernér začne stěžovat, že Češi postavili bez vědomí civilní správy silnici v provincii. Brzy se však ukazuje, že to nebyli Češi, ale Američané.
„Můžu jim to říct?“ ptá se polohlasně Petr Blecha vedle sedícího Igora Klimeše. Ten přikývne. „S radostí vám mohu oznámit, že dnes dorazilo do Púli Alam 30 tun osiva a 57 tun hnojiv,“ říká Blecha viceguvernérovi. Zároveň ho žádá, aby viceguvernér spolu s místní šurou, tedy tradičním shromážděním, zajistili rozdělení osiva a hnojiva sami. Jde o takzvanou „afghanizaci“ projektů, která má vést k tomu, že se Afghánci, kteří jsou stále zvyklí spíše přijímat, postaví na vlastní nohy.
Osivo a hnojivo, které dorazilo do Púli Alam byla první část z dodávky za více než devadesát tisíc dolarů, kterou zajišťuje civilní část českého rekonstrukčního týmu. Jde o osivo nakoupené zde v Afghánistánu, z nějž většinu dostanou členové místních zemědělských družstev - padesát kilo na člena - a zbytek samostatně hospodařící zemědělci. Příští rok by měl každý člen družstva odvést po sklizni přibližně padesát dolarů do společné pokladny. Zemědělská družstva si pak za tyto peníze mohou nakoupit dle svého uvážení, co potřebují.
Vyšetřování pokračuje Po debatě o osivech se všichni přesunují do nedalekého altánku, kde se k nim připojují ještě další lidé -zástupce afghánské armády, policie a podobně. Tam už se podává čaj a pečivo. Afghánci si jeden po druhém berou slovo. Hlavní bezpečnostní rizika se v současnosti týkají registrace voličů před volbami, která začala 6. října. Existují obavy, že by ji mohli odpůrci prozápadní afghánské vlády narušit zastrašováním voličů či teroristickými útoky.
Čechy nejvíce zajímá, jak postoupilo vyšetřování útoků na jejich základnu Shank a napadení české patroly minulý týden, kde bylo zraněno sedm vojáků. „Trochu nás tentokrát zklamali, očekávali jsme, že s útoky na základnu a patrolu afghánská policie pokročí, a ne, že nám jenom řeknou, že pokračuje vyšetřování,“ říká Petr Blecha. Dodává, že rada je významná, protože se na ní scházejí špičky jednotlivých složek v provincii. „V radě jsou zastoupeny všechny složky -viceguvernér, policie, armáda, OSN, Američané a další. Většinou se tam toho hodně vyjasní, je důležité udržování kontaktu s místními představiteli, i když je to někdy hodně o zdvořilosti.“
Cesta na radu a zajištění bezpečnosti je jen jedním příkladem z každodenních úkolů, které zde mají čeští vojáci působící v rámci rekonstrukčního týmu. Dvě mobilní skupiny - jedna má vozidla označená štíry a druhá různě barevnými českými lvy - vyrážejí mimo základnu prakticky každý den. Pokud jedou na radu provincie či s civilními experty, musejí být schopni dobře zabezpečit místo zastávky či jednání. „Vytvoříme kordon kolem celého prostoru a zabezpečujeme ochranu,“ říká jeden z velitelů týmu, který si nepřál být jmenován. „Někdy je to dost náročné. Nejenom kvůli místu konání, ale i počasí, třeba když je vedro a trvá to dlouho.“
V praxi to vypadá tak, že pokud prostor není obehnán zdí, „humvee“ a jejich osádky se rozmístí na výhodných místech, odkud mohou pozorovat okolí a popřípadě zasáhnout. Na vyvýšené body, většinou na střechy, jsou vysláni odstřelovači, kteří taktéž sledují okolí.
Vojáci však nevyjíždějí pouze jako doprovod. Často operují i v okolí základny, kde jednak monitorují situaci a svou přítomností se snaží odradit povstalce, kteří na ni i několikrát týdně útočí raketami. Ostatně, kdykoli zaútočí povstalci raketami na základnu, okamžitě zazní odpověď - střelba z kanonů vozidel bojové pěchoty, která jsou rozmístěna na Shanku, do míst, odkud přišel útok. Střelbu navádí sledovací systém, který má kontingent k dispozici.
„Trochu nás tentokrát zklamali, očekávali jsme, že s útoky na základnu a patrolu afghánská policie pokročí.“
O autorovi| František Šulc, zvláštní zpravodaj LN v Afghánistánu
