Dramatizaci ke konečnému tvaru dovedl s režisérem Jakubem Špalkem.
* LN Hrou Claudius a Gertruda se završí váš projekt Elsinor – tři příběhy, do kterého už patří inscenace Shakespearova Hamleta a Stoppardova hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Co vnese Stránského text do povědomí, jaké máme o poměrech, jež kdysi panovaly v dánském království?
Jiří Stránský vychází z doložených historických legend z desátého a jedenáctého století, které o pět set let později vyšly ve Francii a z nichž čerpal i Shakespeare. Mapují i události před děním, které pak známe z Shakespeara. Hra těsně předjímá Hamletův příběh, odhaluje kořeny vztahů a situaci na hradě Elsinor a v rodině panovníka Hamleta I. Dánského. Jako by se zoomem zaostřila na jediný měsíc před okamžikem, kdy začíná Shakespearův Hamlet. V tom koncentrovaném čase se odehraje spousta nečekaných a pro mnohé překvapivých událostí. Už při přípravě Hamleta jsme narazili na inspirativní román Johna Updika Gertruda a Claudius, ale teprve po premiéře Stoppardovy hry jsme zjistili, že i Jiřího Stránského velmi zajímá, co se dělo před Hamletem. Z toho pak vznikl projekt Elsinor – tři příběhy, který inscenace Claudia a Gertrudy završí. Bylo by určitě zajímavé, kdyby se někdy podařilo sehrát všechny tři inscenace těsně za sebou, mozaika by do sebe pěkně zapadla.
* LN Tři autoři, každý má zcela jiný rukopis, jiná je doba vzniku těchto děl. Co pro vás z práce na nich vyplynulo?
Že pořád jde jen o lidi a že ty příběhy a situace jsou často modelové, můžeme se s nimi potkat kdykoli, i dnes. Způsob řeči, jaký použil Jiří Stránský, navíc netahá za ucho, jeho text může klidně stát vedle Shakespearova blankversu. Jeho hra má potenciál a hloubku velkého příběhu, ale figurují tu pořád lidi z masa a kostí, které můžeme znát. Taky mě baví, jak se rozkrývá ten základní příběh do šířky a do hloubky, jak otevírá další podlaží, další rozměry...
* LN Hrajete Hamletova strýce Claudia, ten je tradován jako uchvatitel, který jde po moci přes mrtvoly...
Mohli bychom si Claudia vykládat jako syčáka, ale v těchto nových souvislostech je najednou všechno trošku jinak. Samozřejmě nelze zpochybňovat jeho provinění, ale činy se stávají lidsky pochopitelnými, člověk jim může rozumět. Nemusí s nimi souhlasit, ale může je chápat, když pozná jejich pravou příčinu. Claudius se dostane před rozhodnutí, kdy není kam ustoupit, a tak jen volí menší zlo.
* LN Co se tedy dělo „před Hamletem“?
Nechci příliš prozrazovat děj, ale v těch několika dnech dochází na hradě Elsinor ke sledu setkání, a každá situace má velmi silný náboj. Starý král Hamlet I., unavený po třiceti letech vládnutí a bojů, by rád uvedl na trůn svého syna Hamleta a povolává ho kvůli tomu po patnácti letech z ciziny. Zároveň starý král tuší, že má královna Gertruda vztah s jeho mladším bratrem Claudiem, že jsou tajní milenci. Po otevřeném konfliktu mezi oběma bratry Claudiovi nezbývá než starého Hamleta zabít, aby ochránil život a čest královny. Důležitá je i postava Polonia, který celý život platonicky miluje Gertrudu. On je ucho Elsinoru, připravuje a vykonává... Po nenadálé smrti krále mladý Hamlet odmítá usednout na trůn a sám navrhuje jako vhodnějšího kandidáta Claudia. Claudius a Gertruda jsou konečně šťastni, spolu a mají před sebou, jak doufají, mnoho klidných nocí a dní. Tady hra končí. Teprve pak přichází jeden průšvih za druhým. Hra má podle mě velkou sílu právě v tom, že víte, jak to všechno nakonec dopadne špatně. I když jsem sám přítomen dění na jevišti, někdy mi z toho při zkouškách jde mráz po zádech.
* LN Změnil se nějak váš přístup k Hamletovi, kterého hrajete ve starší inscenaci?
Rozhodně to, že jsme teď zkoušeli Claudia a Gertrudu, je obohacením už hotové inscenace Shakespearova Hamleta. Právě proto, že vyplývají nové situace a pohnutky chování všech postav, které jsou vlastně totožné, jen o něco málo mladší. Máme chuť něco malinko pozměnit, takže se tím občerství i náš Hamlet.
***
Claudius a Gertruda Jiří Stránský, Jakub Špalek Hra o 22 obrazech, která končí jen chvíli před tím, než začne Hamlet od Williama Shakespeara Hrají: František Kreuzmann (Král Hamlet) Milena Steinmasslová (Gertruda) Jan Potměšil (Claudius) Petr Lněnička (Hamlet) Miloš Kopečný nebo Pavel Zatloukal (Polonius) Eliška Boušková (Ofélie) Marek Němec (Laertes) Hudba: Petr Malásek Scéna: Libuše Josefyová Kostýmy: Vlaďka Prudičová Nastudoval Spolek Kašpar v Divadle v Celetné Premiéra 7. prosince 2007
