Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

NEKROLOG

Česko

Vjačeslav Tichonov ruský filmový a televizní herec Proslavil se zejména rolí plukovníka Maxima Isajeva, který pod identitou Otto von Stierlitze neohroženě proniká koncem války do nacistické tajné služby v televizním seriálu Taťány Lioznovové Sedmnáct zastavení jara (1973) podle knih Juliana Semjonova. Proti uvedení cyklu tehdy protestoval hlavní kremelský ideolog Michail Suslov, ale měl smůlu, šéfovi KGB Juriji Andropovovi se naopak líbil.

Tichonov se vyučil soustružníkem a během studií na VGIK debutoval ve filmu jako Voloďa Osmuchin v Gerasimovově Mladé gardě (1948). V Bondarčukovově čtyřdílné oscarové epopeji na motivy Tolstého románu Vojna a mír (1965-67) ztělesnil knížete Andreje Bolkonského. V Michalkovově rovněž oscarovém díle Unaveni sluncem (1994) vytvořil roli profesora Vsevoloda. Viděli jsme ho i v roli Ivana Ivanoviče v dojímavém Rostockého snímku o přátelství muže a psa Bílý Bim, Černé ucho (1977).

Objevil se též v jeho koprodukčních Májových hvězdách (1959) coby poručík Rukavičkin, který se zamiluje do učitelky Jany Brejchové. V úděsné Rychmanově Písni o stromu a růži (1978) si zahrál inženýra Kuzněcova, bývalého vojáka osvoboditele, který přijíždí do Prahy radit, jak hloubit tunely metra.

Zemřel v pátek v Moskvě ve věku jedenaosmdesáti let na následky infarktu.

Ve dvaceti letech si vzal první ženu, kolegyni Nonnu Morďukovovou, s níž měl syna Vladimira, který se ve svých dvaačtyřiceti letech předávkoval drogami. Podruhé se pak oženil s překladatelkou Tamarou Tichonovovou, jejich dcera Anna je majitelkou soukromého filmového studia.

Autor: