Všechno mohlo být úplně jinak, zprvu se jevil coby dobrý tenista. Pak ho přitáhl hokej, ale protože neuměl moc bruslit, stál v brance. Nedostatek rychle překonal a od sedmnácti let hrál postupně v klubech IF Surahammars, SK Södertälje a IF Västra Frölunda, s posledními dvěma celky získal po jednom domácím titulu. V sezoně 1959–1960 ho vyhlásili nejlepším hokejistou Švédska.
Tak jako naši obojživelníci typu Vlastimila Bubníka stihl v roce 1960 během několika měsíců nastoupit ke čtrnácti fotbalovým ligovým střetnutím v dresu IFK Göteborg, a dal dokonce čtyři góly.
Po skončení aktivní kariéry trénoval juniorskou reprezentaci, v éře 1974–1976 národní mužstvo, v etapě 1978–1981 Nory. Před šesti lety byl uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace. Zemřel v sobotu 6. března v Gothenburgu.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
