Jako chlapec hrál v ochotnických divadelních souborech. Krátce se pokoušel uplatnit v operetě. Režii vystudoval na Státním ústavu divadelního umění. Až ve třiceti letech ho přijali do režijního kurzu Mosfilmu.
S kolegou Georgijem Danělijou debutoval filmem Serjožka (1960) o osudech pětiletého vesnického hocha, jemuž matka přivede nového tatínka. Snímek s Borjou Barchatovem a Sergejem Bondarčukem získal Velkou cenu na XII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Pro změnu v Benátkách obdržel Zvláštní cenu poroty za adaptaci povídek Věry Panovové Vstup do života (1962) o životě dvou dospívajících ve válečné zimě roku 1944.
Podle románu Olgy Berggolcové posléze natočil epopej Denní hvězdy (1967) z období blokády Leningradu s vynikajícím výkonem Ally Děmidovové. Následující životopisné dílo Čajkovskij (1969) mu vyneslo nominaci na Oscara a na Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film a představiteli hlavní role Innokentiji Smoktunovskému hereckou cenu na festivalu v San Sebastiánu. Podle scénáře Daniila Granina pak ku příkladu připravil Volbu cíle (1974) z prostředí atomových vědců, adaptaci Tolstého Otce Sergeje (1978), přepis Astafjevovy prózy Když padá hvězda (1981) a ekranizaci Dostojevského Běsů (1992). Jeho závěrečným filmem byl Neviditelný poutník (1999), jehož námětem byly poslední dny cara Alexandra I.
Zemřel v sobotu 24. července v Moskvě.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
