Kdyby nevytvořil žádnou jinou roli, do dějin vstoupil jako titulní hrdina Lamorisseho poetického snímku Fifi pírko (1965), o zlodějíčkovi hodin, který v sobě objeví zázračnou schopnost létat a před policií se ukryje v cirkusu. Zahrál si také Andreje v Jakubiskově trezorovém díle Vtáčkovia, siroty a blázni (1969).
Rodák z Bretaně se na jeviště dostal coby asistent režiséra Jeana Vilara, ale posléze pod vedením Petera Brooka, Benna Bessona či Rogera Plachona ztělesnil i Hamleta a Dona Juana. S Claudem Evrardem též vystupoval ve vlastních humoristických skečích v pařížských kabaretech a v televizních zábavních pořadech. Jeho filmografie je celkem nepočetná, patří do ní ještě Thomas z Clairových Galantních slavností (1965) a menší úlohy v Korberově Idiotovi v Paříži (1967) či v českofrancouzské apollinairovské Weiszově biografii Píseň nemilovaného (1981) dle scénáře Kataríny Slobodové.
O to víc ho bavilo divadlo. Vedl herecké a pantomimické kurzy a od počátku 80. let propadl představením jednoho herce. V roce 1999 získal v této kategorii prestižní Molierovu cenu za inscenaci autorského scénáře Jsem losos, kterým zaujal na festivalu v Avignonu, o tři roky později dostal stejné ocenění za Shakespearova Fantoma. Projel s ním USA, Quebec i Afriku. Napsal rovněž několik románů pro dospívající. Ještě před několika týdny se, ač vážně nemocen, rozloučil s jevištěm ve své poslední hře Montaigne, Shakespeare, můj otec a já.
Zemřel v noci na sobotu 31. července v Paříži.
***
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
