Před pěti lety nám charakter Modrovouse osobně předvedl v koncertním provedení v rámci festivalu Pražský podzim v Rudolfinu. K jeho dalším zdařilým postavám patřil Rocco z Beethovenova Fidelia, Sarastro z Mozartovy Kouzelné flétny, Basilio z Rossiniho Lazebníka sevillského, Filip II. z Verdiho Dona Carlose a Gurnemanz z Wagnerova Parsifala.
Po vystudování budapešťské Akademie Franze Liszta brával soukromé hodiny u Jevgenije Něstěrenka a vyhrál hned několik pěveckých soutěží včetně té Dvořákovy v roce 1971. O dva roky později se stal členem Maďarské státní opery, kde debutoval coby hrabě Ceprano ve Verdiho Rigolettovi.
Mezinárodní ohlas mu přinesl výkon v partu hraběte Rudolfa v Belliniho Náměsíčné na proslulé scéně londýnského Royal Opera House.
V roce 1990 obdržel nejvyšší domácí státní kulturní vyznamenání, Kossuthovu cenu, a v následující sezoně se odebral do Curychu, kde nastoupil do místního operního domu. Hostoval rovněž v milánské La Scale, ve Vídeňské státní opeře, v Teatro Colon v Buenos Aires či v Pařížské opeře.
Příležitostně se též objevoval v písňových recitálech a oratoriích. Vyučoval zpěv na hudebních školách ve Winterthuru a v Budapešti.
Zemřel v neděli 19. září v Curychu. S manželkou Agnes měli dcery Katalin, Judit a Evu.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
