V roce 1959 založila oblíbený vokální soubor Les Double Six, který se zaměřil na pěvecké přetlumočení bigbandových úprav z repertoáru Counta Basieho, Quincyho Jonese a dalších jazzových velikánů. Dávno před Bobbym McFerrinem členové sexteta zdařile napodobovali různé hudební nástroje. Jeho název vtipně naznačoval, že šest zpěváků díky studiovým playbackům zní jako dvanáct hlasů.
K většině skladeb si sama psala zábavné původní texty. Soubor účinkoval s úspěchem na mnoha koncertech a festivalech, včetně věhlasného Montrealu, San Rema či newyorské Town Hall, a nahrál čtyři elpíčka.
Jako jediní Evropané získali v roce 1964 prvenství v anketě kritiků amerického magazínu Down Beat. O rok později se ovšem sestava rozešla kvůli křehkému zdraví Perrinové, neboť se začaly hlásit následky tuberkulózy, kterou trpěla v dětství. Někteří zpěváci potom přešli do jiné známé kapely Les Swingle Singers, která uváděla Bachovy skladby v jazzových úpravách a ovlivnila naše Linha Singers.
Od šesti let hrála na klavír, vzdělání si doplnila na konzervatoři a po ní se snažila uplatnit jako bebopová pianistka s vlastním triem. Později krátce zpívala ve skupině Blue Stars Of France, která doprovázela amerického jazzmana Blossoma Dearieho.
Ve druhé části života působila jako překladatelka a převedla např. biografie americké zpěvačky a klavíristky Niny Simoneové a trumpetisty Dizzyho Gillespieho, ale též, s dcerou Isabellou, špionážní romány Johna le Carrého. Složila také hudbu a titulní píseň k Mockyho filmové komedii Období rozkoše (1988).
Zemřela v noci na úterý 16. listopadu v Paříži.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
