V hrané tvorbě debutoval pokusem o psychologický film Hra na telo (1979), o problémech těžce zraněného hokejisty. Pokračoval snímkem Citová výchova jednej Dáše (1980) s Yvettou Kornovou v hlavní roli, v němž se s nevalným úspěchem snažil o dobovou kritiku protekce. Neúnavný tvůrce posléze stvořil agitku Na konci diaľnice (1982), v níž drsný chlapík čili Pavel Nový buduje bez ohledu na okolnosti dopravní tepnu.
Dalším jeho snímkem byl opět značně špatný Úsmev diabla (1987) v hlavní roli s polskou hvězdou Beatou Tyszkiewiczovou, kde se křečovitě propojuje krádež klenotů s natáčením filmu dle Offenbachových Hoffmanových povídek.
Dráha filmaře bez výraznějšího talentu se po změně režimu nezlepšila ani krimi V rannej hmle (1990), takže pak točil jen pro televizi, například seriál Mesto Anatol (1988) či tituly Výstrel na Bonaparta (1992), Duchovo nájemné (1995), Opojenie z premeny (1998) nebo snahu o pohádku Zlatý chlieb (2001). S daleko větším zdarem se věnoval alespoň dabingu a výborně režíroval slovenskou verzi amerického seriálu Sopranovci, za niž získal cenu Zlatá slučka.
Od roku 1993 pracoval coby divadelní režisér a ve Spišské Nové Vsi inscenoval Brechtovu hru Pan Puntila a jeho sluha Matti.
Zemřel v pátek 19. listopadu v Bratislavě.
