Patřil k nekorunovaným králům tragikomedie a ve svých znamenitých dílech pomáhal vyniknout hvězdám jako Marcello Mastroianni, Alberto Sordi, Ugo Tognazzi, Vittorio Gassman, Sophia Lorenová a Monica Vittiová.
Byl nominován na Oscara za původní scénář k filmům Stalo se v Turíně (1963) a Casanova 70 (1965), jeho Zmýlená neplatí (1958) a Dívka s pistolí (1967) měly nominaci na nejlepší zahraniční film.
Narodil se ve Viareggiu jako čtvrtý, nejmladší syn divadelního kritika, který v roce 1945 spáchal sebevraždu.
O film se začal Monicelli zajímat během svých studií na filozofické fakultě. Ve dvaceti letech natočil na šestnáctku amatérský němý snímek dle Molnárova románu Chlapci z Pavelské ulice, který mu uvedli na benátském festivalu. O čtvrtstoletí později tamtéž získá Monicelli Zlatého lva za Velkou válku, též nominovanou na Oscara, a v roce 1991 cenu za celoživotní práci.
Samostatně debutoval Monicelli veselohrou s komikem Toto ve filmu s názvem Toto cerca casa v roce 1949. Následovala série vynikajících titulů Otcové a synové (1956), Lékař a šarlatán (1957), Noc plná překvapení (1960), Brancaleonova armáda (1965), Mortadela (1971), Lidový román (1973), Moji přátelé (1975), Nová strašidla (1977), Markýz del Grillo (1981) či Moji přátelé II (1982).
Poslední film Pouštní růže natočil v jednadevadesáti a před sedmi lety si zahrál dojemnou roli staříka, který mění květiny, ve Wellsové snímku Pod toskánským sluncem. Ze dvou manželství měl tři dcery.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
