Obhajovala lidská práva a pronásledované osobnosti typu Andreje Sacharova. V roce 1977 se stala čestnou členkou Americké akademie umění a literatury. O dva roky později přispěla surrealistickou povídkou do proslulého neoficiálního almanachu Metropol. O politiku se nepřestala zajímat ani po rozpadu SSSR a v roce 1993 podepsala Dopis čtyřiceti dvou, který podpořil Borise Jelcina.
Narodila se rodičům s tatarskogruzínsko-italskými předky. V roce 1955 otiskla první verše v magazínu Okťabr. O pět let později absolvovala Gorkého literární institut, odkud ji na čas vyloučili, protože se zastávala Borise Pasternaka.
Její sbírky Struna (1966, Svět sovětů), Stopy v krvi (1979, Odeon) a Probdívání (1990, Odeon) kongeniálně přeložil do češtiny Václav Daněk.
Zahrála si reportérku v Šukšinově filmovém debutu Znám takového chlapíka (1964) a objevila se též v Chucijevově díle Je mi dvacet let (1964).
Zemřela v pondělí 29. listopadu v Peredělkinu. Jejím druhým mužem byl spisovatel Jurij Nagibin, třetím režisér Eldar Kulijev, s nímž měla dceru Jelizavetu. Od roku 1974 byla provdána za filmového architekta Borise Messerera.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
