Za normalizace vystřídal řadu povolání jako strojník v čistírně plynu, svářeč, kulisák, elektrikář a antikvář. Byl členem industriální hudební skupiny Žabí hlen, jejíž význam docenily loni jím vybrané soubory nahrávek.
Publikoval pod pseudonymem D. Ž. Bor. Napsal básnické sbírky Velká denní hudba (1963), Zadrhlo zahrdlo (1996) a Plankty (2009), za Klonování času byl v roce 2005 nominován na státní cenu za literaturu.
Je mimo jiné autorem esejistické knihy Dítě andělů: Otokar Březina - život jako dílo (2000) a monografie Bdělost, toť vše! Gustava Meyrinka cesta k nadsmyslnu (2002).
Významně se věnoval hermetismu a alchymii, psal články do sborníku Logos a do časopisů Analogon a Tvar. První práce publikoval v samizdatu, mezi lety 1971-1989 vydal 34 různých titulů včetně Josefa Váchala, Ladislava Klímy a Vladimíra Boudníka. Před dvaceti lety založil nakladatelství Trigon.
Z jeho sbírek i vlastního surrealistického díla například vznikla expozice Dary & Nedary před čtyřmi roky v pražském Domě U zlatého prstenu. Loni se dočkal první samostatné výstavy v Galerii Emila Juliše v Černčicích u Loun. Před několika týdny vyšla jeho vzpomínková kniha Časobraní.
Zemřel v sobotu 11. prosince v Praze.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek