Je považován za jedno nejlepších levých křídel všech dob v zemi a za první holandskou poválečnou superhvězdu. Za Feyenoord Rotterdam, kam přišel v roce 1955 z celku Xerxes, odehrál během sedmnácti let dosud nepřekonaný počet 487 utkání, v nich nastřílel čtyřiaosmdesát gólů.
V červenobílém dresu získal tituly v letech 1961, 1962, 1965, 1969 a 1971, v roce 1965 a 1969 zároveň i domácí pohár. Vedle švédského útočníka Ove Kindvalla a záložníka Willema van Hanegema byl klíčovou postavou při vítězství 2:1 v prodloužení ve finále bývalého Poháru mistrů evropských zemí v roce 1970 nad Celtikem Glasgow na milánském San Siru. Nizozemský tým tehdy vyhrál tuto nejprestižnější fotbalovou soutěž poprvé v historii (už v roce 1963 se dostal do semifinále, kde podlehl lisabonské Benfice). Navíc pak ve finále Světového klubového poháru porazil pod vedením rakouského trenéra Ernsta Happela celkovým skóre 3:2 argentinský Estudiantes de La Plata. Za národní tým odehrál od devatenácti let za třináct roků osmatřicet zápasů a dal čtyři branky. O jeho mimořádné oblibě svědčí i fakt, že na naléhání holandské fotbalové federace vložil Moulijnův zaměstnavatel do jeho smlouvy požadavek, že nikdy nepřestoupí do zahraničí. Ještě se dožil, že mu předloni v říjnu před stadionem Feyenoordu odhalili sochu. Vždy myslel na zadní kolečka a už za sportovní dráhy si v rodném městě otevřel s manželkou Adrií módní obchod.
Zemřel v úterý 4. ledna v Rotterdamu na následky infarktu, který utrpěl na Silvestra.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
