NEKROLOG

Vjačeslav Šumskij (89) ruský filmový kameraman Jeho styl se vyznačoval poetičností, citem pro lyriku a pronikavým vnímáním psychologie postav. V sedmadvaceti letech absolvoval moskevskou školu VGIK a začal působit ve Studiu Maxima Gorkého. Jeho prvním samostatným dílem byl Kulidžanovův a Segelův pohled na práci na celinách Tak to začalo (1957). Se stejnou režisérskou dvojicí vytvořil významný Dům, ve kterém žiji (1958) a s prvně jmenovaným přepis Dostojevského Zločinu a trestu (1970).

S Václavem Huňkou snímal povídkový film Stanislava Rostockého podle próz Ludvíka Aškenazyho Májové hvězdy (1959), což byl mimochodem druhý československosovětský koprodukční snímek v historii (prvním byl o rok dříve film Čeňka Duby V šest ráno na letišti o ztraceném pionýru Pepíčkovi.)

Stal se potom dvorním kameramanem tohoto režiséra a podílel se na jeho dramatu statečné dívky z válečných let U sedmi větrů (1962) podle scénáře pozdějšího písničkáře a exulanta Alexandra Galiče.

Pracoval také na adaptaci Lermontovova Hrdiny naší doby (1965), na studii skupiny žen za války … a jitra jsou zde tichá (1971) a na dvoudílném dojemném příběhu o přátelství muže a setra Bílý Bim, Černé ucho (1975) s Vjačeslavem Tichonovem, který měl nominaci na Oscara. Naposledy natočili dětský dobrodružný snímek I na kamenech rostou stromy (1985) v sovětskonorské koprodukci. Od roku 1976 byl tajemníkem filmového svazu.

Znamenitého tvůrce zahrnovali spoustou ocenění včetně Leninovy ceny, kterou získal v roce 1980, a tří státních cen (1970, 1975, 1985). V roce 1982 ho jmenovali národním umělcem Sovětského svazu.

Zemřel v neděli 23. ledna v Moskvě. Jeho ženou byla od roku 1945 herečka Ljudmila Šagalovová.

O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek

Autor:
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.