Rodák z Minsku strávil dětství v kulisách místního divadla, v němž působil jeho otec. Vystudoval Divadelní a umělecký institut a na třetí pokus ho vzali do moskevské školy VGIK, kde byl žákem Jakova Segela. Pomohl mu k tomu amatérský snímek Podzimní etuda, oceněný na různých soutěžích.
Po absolutoriu pracoval v televizi, kde točil hlavně adaptace klasických románů. Byl též asistentem režie Golubova československo-sovětského dětského snímku Puščik jede do Prahy (1965). V hraném filmu debutoval dílem Mohyla lva (1972) podle Kupalovy poémy o vůdci vzbouřených rolníků z 12. století. Jeho zřejmě nejznámějším titulem je formálně vytříbený Věnec sonetů (1976), nostalgický příběh dvou chlapců, kteří se koncem války snaží přidat k Rudé armádě. Následoval přepis Karatkěvičovy prózy Divoký lov krále Stacha (1979) s atmosférou gotického románu, v němž mladý petrohradský etnograf zruší kletbu pronásledovaného šlechtického rodu na zámku v bažinatém západním Bělorusku, s Borisem Plotnikovem v hlavní roli, který získal cenu poroty na mezinárodním festivalu v Montrealu. Jeho film Společná návštěva divadla (1982) byl satirickou tragikomedií o přátelství začínajícího dramatika a kolchozního mechanika.
Jen na klubových seminářích se u nás hrála jeho Neláska (1991), melodram o dívce, která se rozhoduje mezi starším fotografem a mladým studentem, nebo Nankinská krajina (2006). Posledních dvacet let se věnoval pedagogické činnosti. Zemřel ve středu 2. března v Moskvě.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
