* LN Získal jste Cenu Franze Kafky. Jaký je váš vztah k jeho dílu?
Označil bych ho jako zásadní. Kafkovo dílo vybízí k básnické tvorbě, i když to možná není zřejmé na první pohled, protože Kafka byl prozaik. Texty Franze Kafky se zabývám již šedesát let, mé první kritické stati se týkaly právě tohoto autora.
* LN V jednom z esejů píšete, že „poezie dvacátého století zůstala většinou pod úrovní svých velkých možností, toho, co vzýval Rimbaud na posledních stránkách Sezóny v pekle“. Proč to tak podle vás bylo?
Tato otázka je velmi obtížná a bylo by na její zodpovězení potřeba mnoho času. Pokusím se odpovědět krátce... To, co Rimbaud požadoval po poezii, byla průzračnost, jednoduchost. Poezie dvacátého století se tomuto požadavku Arthura Rimbauda zpronevěřila, přetrvávala určitá snivost, symbolismus...
* LN Nemůže to být také tak, že se poezie přesunula jinam, že je chyba hledat ji stále jen v básních?
Dá se to tak říci. Poezie je hledáním, kdežto básník vždycky zůstane lidskou bytostí, vězněm svých snů a symbolického vyjádření vlastních tužeb. Básník je tedy méně než poezie, a úkolu, který na něj poezie klade, není schopen dostát.
* LN A jakou roli v tom, že poezie 20. století zůstala pod svými možnostmi, podle vás hraje ztráta hudebnosti?
Ano, to je určitě jeden z hlavních důvodů. Hudebnost a rytmus jsou pro poezii samozřejmě velmi podstatné. Právě v rytmu nachází básník parketu pro vyjádření svého vědomí, nitra. Myslím, že Baudelaire řekl, že hudba hloubí nebe, hudba hloubí slovo. Vztah básníka k hudbě je tedy zásadní, protože se jedná vlastně o vztah k světu jako takovému.
* LN Také píšete, že současná poezie je „bez bohů“.
Poezie se podle mě vždycky tak trochu od náboženství distancovala, a to i v dobách, kdy s ním byla navenek provázána. To, že byla ve 20. století oslabena pozice náboženství, nevedlo k oslabení poezie, právě naopak - oslabení náboženské složky vedlo k osvobození pojímání poezie. Což považuju za štěstí.
* LN Básník je pro vás tím, kdo těžce hledá potřebná slova, nebo tím, kdo předvádí svou schopnost se vyjadřovat?
Skutečná poezie se nikdy nesnaží o vytvoření představení, objektu určeného k zábavě literárního publika. Práce básníka má vést k tomu, aby čtenářům vysvětlil svůj vztah ke světu. Nikdy by se neměl ale svým přesným vyjádřením příliš honosit, v takovém případě už se z něj stává spíše filozof. Poezie se tedy nesnaží popisovat, ale spíše přibližovat.
* LN „Velká poezie“ nemůže být zábavná?
Každá lidská činnost může vést k zachycení relativity našich požadavků, snah a touhy, a tedy i k určité zábavnosti. Pro mě ale poezie opravdu není programově zábavná.
* LN O ovlivnění vaší tvorby surrealismem se mluví často, ovlivnil vaši poezii i existencialismus?
Má východiska spočívají ve francouzské poezii. Surrealismem jsem byl tedy zamlada silně ovlivněn. Ale hned asi po dvou třech letech jsem se od tohoto směru odpoutal. Uvědomil jsem si, jaké jsou v něm protiklady a jaké má limity, a vydal jsem se jinou cestou. Zásadní část mé básnické i esejistické tvorby byla ovlivněna filozofií existencialismu - Šestovem, Nietzschem a Kierkegaardem. Existencialismus je vyjádřením naší moderní doby, jeho počátky můžeme vidět už v romantismu...
* LN Vnímáte jako klad, že se dnes všechny -ismy promíchaly a žádný nepřevládá?
Vůbec nelituju toho, že -ismy zmizely, protože většinou byly vyjádřením ideologie, profilovaly se vůči okolní realitě a tvořily svá dogmata. Poezii se nic nepříčí tak jako právě ideologie. Ideologie jsou zhoubné a přinesly veškeré neštěstí 20. století. Ale nemíním to tak, že bychom měli opouštět jakékoliv uvažování o poezii, to by nebylo dobré. Je nutné, aby básnická tvorba byla promyšlená a měla řád. Vždy je třeba myslet, uvažovat, klást si otázky a také přehodnocovat své předchozí závěry - velmi důležitá je tedy autokritika.
* LN Takže podle vás není možné, aby byl někdo velký básník, ale přitom byl nevědomý, neinteligentní?
Básníka bych za nevědomého rozhodně neoznačoval. Básníci mají více inteligence, než by se na první pohled mohlo zdát. I sen je určitým projevem inteligence, mentální aktivity, myšlení. Nedávno jsem vydal knihu zabývající se Goyovými myšlenkami, přestože žádnou stať o malířství nikdy nenapsal. Podle mě ale díla myslí - proto se domnívám, že umělec sice může leccos ignorovat, ale nikdy není úplně nevědomý.
* LN Překládal jste díla Williama Shakespeara, Johna Keatse či Giacoma Leopardiho. Podle čeho jste si tyto autory vybíral?
Já si nevybíral, spíš si vždycky ta poezie vybrala mě. Šlo o díla, která jsem velmi miloval, aniž jsem třeba věděl proč. Překládal jsem je proto, abych mohl být v jejich společnosti.
* LN Často se dnes naříká, jak poezii nikdo nečte. Není to také proto, že se poezii pokouší téměř každý psát?
Opravdová poezie byla vždycky čtena jen hrstkou čtenářů, protože při čtení básně se zároveň jedná o účast na její tvorbě. Například Baudelairovu poezii znalo a oceňovalo za jeho života jen málo lidí, takže pokud se tehdy poezie četla hodně, tak to bylo ze špatných důvodů, a většinou šlo i o špatnou poezii.
* LN Zajímá vás kromě poezie a filozofie ještě něco dalšího?
Velice se zajímám o politiku, protože si myslím, že poezie je ve své nejvlastnější formě určitým vykonáváním mezilidských vztahů. Podle mě hraje poezie zásadní roli, má zodpovědnost a měla by vyzývat k demokracii. Nikoliv tím, že by stranila té nebo oné straně, ale tím, že by měla vést ke kritice politických postojů nás všech. To je tedy zdroj mého zájmu o politiku a také zdroj mého zneklidnění.
* LN A myslíte, že samotní politici poezii čtou?
Mohu mluvit pouze za Francii: někteří ji občas čtou.
***
Yves Bonnefoy (1923)
Narodil se v Tours. Jeho otec pracoval jako montér v továrně na lokomotivy, matka byla učitelka. Vystudoval Descartesovo lyceum, započal studia matematiky, ale brzy po příchodu do Paříže se začal věnovat poezii. Později vystudoval filozofii a dějiny umění. Debutovou sbírkou byla kniha O pohybu a nehybnosti Jámy (1953). Právě ji společně s další sbírkou Psaný kámen (1965) vydalo v roce 1996 v překladu Jiřího Pelána nakladatelství Torst. Vloni byl také publikován český výbor z autorových esejů. Knihu Eseje vydalo v překladu Václava Jamka a Jiřího Pelána nakladatelství Opus.
Básníka bych za nevědomého rozhodně neoznačoval. Básníci mají více inteligence, než by se na první pohled mohlo zdát. I sen je určitým projevem inteligence
