Francouzskému provazochodci Philippu Petitovi bylo 24 let, když v roce 1974 „tančil“ na ilegálně nataženém laně mezi věžemi Světového obchodního centra ve výšce 400 metrů. Oscarem oceněný dokument Muž na laně zachycuje přípravy a realizaci Petitova snového zločinu století.
A přestože o 11. září nepadne zmínka, je i komentářem k době, v níž žijeme.
Petit strávil ve vzduchu 45 minut, než ho policie odvedla v želízkách nejprve na stanici a pak k psychiatrovi. Jeho fascinujícímu kousku předcházela léta snění a měsíce příprav se skupinou kamarádů a společníků, které do projektu zatáhl. Když Petita vyváděli ze Světového obchodního centra (WTC), novináře zajímala jediná otázka: Proč to udělal? „Tady není žádné proč,“ zlobil se akrobat. Žádné stanovisko, agenda nebo motiv, který by očekávali Američané.
Byla by to krásná smrt Do dvou věží zamilovaný fantasta, pro nějž nic není nemožné, si jen plnil svůj sen přejít na laně mezi tehdy dvěma nejvyššími budovami světa. Pro adrenalin, pro radost, pro výzvu. Prostě proto, že nemůže jinak, bez přílišného hloubání nad důsledky, ať už je to smrt nebo trest. Bylo by to koneckonců krásná smrt!
Dokumentaristu Jamese Marshe mnohem více zajímá: Jak? Jak se několika mladíkům podařilo uskutečnit guerillovou operaci na ještě ne zcela dostavěných mrakodrapech? Jak se jim podařilo pod nosem hlídačů dopravit materiál, natáhnout lano a ráno 7. srpna spustit akci, kterou policie na dolním Manhattanu později do kolonky stížnost ve svých spisech zanese jako „muž na laně“?
Marsh rekonstruuje krok po kroku akci, jež se v ničem nelišila od plánování bankovní loupeže. A v takovém stylu ji také dokument předkládá. Fotky, týdny pozorování, falešné identifikační karty, falešní reportéři, modely budov, propočty, nácvik, cesty do New Yorku... Dokonce i střelba z luku, která dopraví lano z jedné budovy na druhou. Marsh začíná pozvolna od klukovského snu, který Petita posedl při pohledu na WTC, a postupně graduje k samotné akci. Čekat staccato ve stylu Dannyho parťáků by ale byl omyl. Petitovi parťáci se ubírají tempem, které odpovídá trpělivým přípravám i fantazírující nátuře hlavního aktéra. Režisér kombinuje inscenované ztvárnění událostí s fotografiemi a rozhovory a daří se mu vytvářet dokonalou iluzi autentičnosti.
Když se Petit procházel po laně, dole na ulici ho pozorovaly davy fascinovaných či zděšených Newyorčanů. Zděšených z nebezpečí spojeného s provazochodcovou akcí. Otázky národní bezpečnosti jim hlavou zcela jistě neprobleskovaly. Soudce Petitovu akci přešel. Akrobat jen musel slíbit, že předvede nějaký kousek pro děti.
Tentokrát vám to promineme Je naprosto nemyslitelné, že by se něco podobného mohlo stát dnes, v paranoidním světě prošpikovaném bezpečnostními kamerami a prověrkami. Ve světě, kde cestujícím v newyorském metru dělají „společnost“ vojáci se samopaly. Kdyby se o něco podobného pokusil Petit dnes, nedostal by se ani za otáčivé dveře.
Marsh se nikdy explicitně nezmíní o teroristických útocích, přesto je v podstatě nemožné, aby si divák takovou paralelu neudělal. „Dvojčata“ se nad dokumentem tyčí jako tichá připomínka stínu 11. září i nedořešených otázek s ním spojených. Muž na laně není politickým komentářem. I když... Kontrast mezi „věkem svobodomyslnosti“ 70. let - a je ironií, že se takový termín zdá vhodný pro éru prezidenta Nixona - a „věkem strachu“ je jedním ze silných dojmů, jež zůstávají po závěrečných titulcích.
***
HODNOCENÍ LN
***
Muž na laně
(Man on Wire)
Velká Británie, 2008
Režie: James Marsh
Kamera: Igor Martinovic
Hudba: Michael Nyman, Erik
Satie, Edvard Grieg
Hrají: Philippe Petit, Jean
Francois Heckel, Annie Allix
a další
Distribuce v ČR: AČFK
Premiéra v ČR: 3. 9. 2009
Petit strávil ve vzduchu 45 minut, než ho v želízkách odvedla policie na psychiatrii