Přesuňme se teď o 1300 let dopředu. Němečtí archeologové odkrývají v letech 1997 až 2002 rozsáhlé pohřebiště. V jeho centrální části leží šest nejvýznamnějších osob. „Podle masivních stříbrných spon, množství mečů a podobných předmětů zde byli pohřbeni zámožní muži,“ říká český vědec Daniel Vaněk, odborník na zkoumání genetických informací v kostech zemřelých lidí. Němečtí archeologové se na něj obrátili s prosbou o pomoc. V hrobu se dva ze šesti pohřbených jedinců drželi za ruce. „Neměli jsme pro to vysvětlení, takže jsme dostali za úkol identifikovat DNA kosterních pozůstatků a určit, kdo s kým je příbuzný,“ říká Daniel Vaněk.
Pro výzkum si vybral stehenní kost. Na povrchu vypadala jako shnilé dřevo, ale pod touto jakoby kůrou byla supertvrdá kostní hmota s téměř neporušenou DNA. Českým vědcům se podařilo získat naprosto ojedinělé výsledky. Pro představu: pokud se určuje příbuznost u žijících lidí, získává se z genetické informace 26 takzvaných systémů, které se porovnávají. Vzhledem k tomu, že genetická informace po smrti člověka degraduje, muselo jí být po 1300 letech velmi málo. O to unikátnější je, že vědci získali 25 z 26 čísel takzvaného haplotypu Y chromozomu. Což, jak se později ukázalo, bylo velmi důležité. Ypsilon chromozom mají pouze muži. Při přenosu z otce na syna je (až na ojedinělé výjimky) prakticky totožný. Proto se jeho pomocí dá studovat otcovství. Což byl také cíl Daniela Vaňka.
Nejprve se zaměřil na kostry, které se držely za ruce. Dostaly označení A a B. Podle genetické analýzy šlo o bratry, spojení rukou možná naznačovalo, že patřili do jedné rodiny. A pravděpodobně zemřeli spolu při jednom z avarských nájezdů. Kostra C patřila člověku, který sice nebyl v tak úzkém příbuzenském přímém vztahu, ale jelikož měl velice podobný Y haplotyp, víme, že to je příslušník stejného rodu, i když ze vzdálenějšího příbuzenstva. Mohl to být například nějaký prabratranec.
Zbývající těla už byla naprosto nepříbuzná, ale i to bylo důležité zjištění. Potvrdila se tak domněnka, kterou odborníci měli na začátku výzkumu - totiž že držení se za ruce něco znamenalo. Žije dnes ještě někdo, kdo může být potomkem mužů pohřbených v 7. století u Ergoldingu? Potomci žijí dodnes Vědci si haplotyp Y chromozomu porovnali s existujícími databázemi. Vyšlo jim 20 až 22 osob s velmi blízkou shodou. Skutečnost, že potomci osob pohřbených u německého Ergoldingu dodnes chodí po Zemi, vědce pochopitelně nadchla. Dech se jim ale zatajil především při porovnání DNA z Ergoldingu se vzorky získanými z koster rodiny cara Mikuláše II., kterou vyvraždili bolševici.
Když se výsledky dostaly do rukou Danielu Vaňkovi, užasl: „Jejich Y haplotyp se velice podobal haplotypu zjištěnému u koster A a B z Ergoldingu. Takže kostry z Ergoldingu jsou možná pradědečci Konráda I. z Oldenburgu, který byl zakladatelem linie, z níž pochází princ Filip, vévoda z Edinburghu, Mikuláš II. a podobně. Tedy celého klanu, který v Evropě vládl někdy od 7. století, a nikoliv až od 11. století, jak je doposud datováno.
Zatím jde jen o teorii, ale pokud by se potvrdila i dalším průzkumem, doložení první předkové Romanovců by se posunuli o zhruba 400 let dále do minulosti.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
