Německo se pro úkol mírového zprostředkovatele zdá dnes téměř ideálním státem. Od dob kancléře Gerharda Schrödera (dnes zaměstnance ruského Gazpromu) udržuje Německo s Ruskem nejtěsnější vztahy ze všech západních velmocí. Dobré postavení má z nedávné minulosti Berlín také v Tbilisi, kde je Německo jedním z mála významnějších investorů.
I historicky (díky podpoře Gruzínské republiky z let 1918–1923) jsou Němci v Gruzii jedním z nejoblíbenějších národů, byť v současnosti se Tbilisi orientuje mnohem více na USA.
Šéf německé diplomacie přivezl do Tbilisi a metropole abchazských separatistů Suchumi tříbodový plán, který by mohl být cestou k mírovému vyřešení už skoro dvacet let trvajícího konfliktu. „Postoje obou stran jsou nesmírně vzdálené, a my potřebujeme vytvořit podmínky pro dialog,“ přiznal ale včera Steinmeier.
Prvním bodem plánu je, že se Gruzie a Abcházie zavážou řešit své spory výhradně mírově. Druhý bod obsahuje podmínku, že se do Abcházie bude moci vrátit přes dvě stě tisíc gruzínských uprchlíků, kteří museli odejít po prohrané válce v první polovině devadesátých let. Po splnění těchto dvou bodů by se za mezinárodní pomoci obnovily ekonomické a dopravní kontakty mezi Abcházií a Gruzií. Až nakonec, jako třetí bod, by se řešila otázka statusu Abcházie.
O tom, jak moc obtížné bude dosáhnout pokroku, se šéf německé diplomacie přesvědčil v Suchumi, kde separatisté odmítli jednat už o podmínce návratu uprchlíků. Steinmeiera v tomto návrhu nepodpořila ani Moskva. „Je to nerealistické,“ řekl ministr zahraničí Sergej Lavrov. Gruzie zase chce, aby plán jednoznačně stanovil, že Abcházie bude součástí Gruzie. Naopak Abchazci tvrdí, že jsou samostatným státem a že o tom nehodlají vyjednávat.
