Bývalá „dívka swingu“, inteligentní a vzdorná krasavice jak z románů Josefa Škvoreckého, posléze vězeňkyně, zaznamenala čtrnáct let strávených v nelidských podmínkách komunistických kriminálů. To, že právě její knížka je zvláštní a vymyká se, dosvědčuje i nebývalý čtenářský zájem. Próza Byly jsme tam taky, kdysi vydaná v exilu a do vlasti pašovaná, se nyní dočkala pátého vydání.
Vězeňské osudy z let padesátých už byly letmo či zevrubněji zachyceny snad ve stovkách příběhů (osud Julie Hruškové v minulém Pátku LN například popsal Adam Drda). Existuje též celá vlna koncentráčnické literatury, zasvěceně, neboť především očima přeživších, popisující ony kruhy pekla, do kterých vehnal své oběti československý stalinismus nebo jak to hrůzné období nazvat. Jak se ale od toho, co již známe, odlišuje tahle tenká knížka?
Rozhodně není černobílá. Toto není model, kdy proti sobě stojí hrdinky světice: řádové sestry, intelektuálky, prostě politické a na druhé straně dozorkyně a kriminálnice, holota.
Příběhy z propadlišť Četba Šimkové naopak uvádí do spletitého víru, chvílemi až surrealistického běsnění, nejsou tu jasní hrdinové, jde spíš o mikropříběhy, postavy přicházejí z propadlišť jiných lágrů, okamžik se v zorném poli vypravěčky zdrží, pak jsou ubity, popraveny či přežívají, leckdo, kdo se nám snad zapíše do vědomí (dívka, která na záchodě porodí chlapečka, vražedkyně dávající svým dětem pod jazyk pijavice, všechny ty cikánky, řádové sestry, lesby...), nenávratně zmizí. Sadistické násilí tu střídá něha a solidarita, včerejší kamarádka se mění v udavačku, surovec ohromí náznakem lidskosti. Sondu do hrůz života v lágrech Šimková prostřídá s cikánským morytátem, zaslechnutým kdesi v cele, či vysněným úletem, kdy se slastně protahuje kdesi na písečné pláži.
Megery a lasice Na rozdíl od odbojného ducha, který v sobě nesou hrdinové Motáků nezvěstnému, lágrového opusu Karla Pecky, či snad hrdinové děl Jiřího Stránského, Dagmar Šimková rovnou přiznává, že aby vězeňkyně přežily, staly se „megerami a lasicemi“. Ženy tu nesní o heroických vzpourách či útěcích – pokud musí nahé běhat po chodbách, stačí jim síla už jen k tomu, aby si představovaly, že dozorci jsou pouze „sochy chlípných kentaurů“. Učí se jíst červy. Studují slovíčka. Snaží se nezapomenout tváře svých dětí. Šijí zakázané podprsenky z hadrů. „Krádež je chvalitebná, když se nekrade jednotlivci. Nestěžujeme si, nepláčeme, nefňukáme.“
Monika Elšíková se v doslovu zmiňuje o nevoli, kterou vydání Šimkové kdysi vyvolalo v exilu i mezi bývalými vězni.
Šimková jde totiž na dřeň, tam kde ostatní svědkové snad váhali, popisuje lesbické orgie „nahý, objímající se, pářící se dav“, kamarádí se s prostitutkami a zlodějkami, nelakuje nic na růžovo, nebuduje pomníček vězňům komunismu.
S kapkou cynismu lze podotknout, že snad právě pro tuto odvahu se bývalá vzpurná vězeňkyně, která mimochodem dostala za útěk tři roky navrch, může stát tou pravou autorkou, zpřítomňující padesátá léta otrlému čtenáři 21. století.
Dagmar Šimková byla propuštěna roku 1966. A snad aby byl její neuvěřitelný příběh završen s patřičným rozmachem a grácií, stala se mimo jiné i manekýnkou a kaskadérkou a též ceněnou vězeňskou terapeutkou, to vše ovšem až po emigraci do Austrálie, kde v roce 1995 umírá.
***
Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky
Vydala Monika Vadasová-Elšíková, 2010, 163 stran
PŘIŠLO NA STŮL
E. L. Doctorow: Homer a Langley Zatím poslední román žijího amerického klasika vyšel v Americe loni. Je psán v ich-formě a stylem i dobou zasazení připomene Ragtime. Dílo spisovatele na vrcholu sil. Přeložila Veronika Volhejnová, vydal Odeon
Jan Poláček: Spěšný vlak CH.24.12 Co by se stalo, kdyby se Češi přidali na stranu Říše a dovedli po jejím boku její boj do vítězného konce. Temná varianta dějin. Román zajímavého autora, který doposud psal především sci-fi. Vydalo Argo, odpovědný redaktor Miloš Urban
Vladimír Liška: Kruté vášně římských císařů Kdo byl větší šílenec, zvrhlík a psychopat? Caligula? Tiberius? Nero? Domitianus? A proč se na římském trůnu objevovali tak často psychopati? Dozvíme se to v této knize. Autor (ročník 1957) je specialista na krváky. Vydalo CXYZ
